Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

Praktické

lékařství projde

změnou

Přes pět tisíc praktických lékařů

pro dospělé, ale také dva tisíce

praktiků pro děti – to by měly být

základní kameny zdravotnictví.

Jenže tak docela nejsou, zejména

ne u dospělých pacientů. Má to

celou řadu příčin. Lidé v Česku

dosyta využívají svobodnou volbu

lékaře, praktika přeskakují a míří

přímo ke specialistovi, nejlépe do

nemocnice anebo – a to je nešvar,

který stojí nás všechny velké peníze

– si rovnou zavolají záchranku.

Praktici si stěžují, že jsou zavaleni

administrativou, která jim ukrajuje

hodiny, jež by mohli věnovat

pacientům. Nemocnice si stěžují, že

jim odpoledne přicházejí pacienti

ze soukromých ordinací, které jsou

už zavřené. Záchranky bědují, že by

je lidé nevolali zbytečně, kdyby se

měli na koho obrátit. Pacienty zase

trápí například to, že jim praktik

stejně nesmí předepsat některé

léky a posílá je ke specialistovi.

Co s tím? Jistě není řešením zrušit

svobodnou volbu lékaře. Cesta

vede přes zatraktivnění a posílení

kompetencí praktického lékařství.

Ministerstvo zdravotnictví se proto

domluvilo s lékařskými sdruženími

a připravuje reformu primární péče.

Mezi prvními kroky bude rozšíření

možnosti předepisování léčiv

chronicky nemocným, například

diabetikům. Administrativu by měla

redukovat elektronizace. Praktici

by se také měli podílet na třídění

pacientů na urgentních příjmech.

Obrovským úkolem pak bude

přilákat mladé lékaře, protože

věkový průměr praktiků se blíží

důchodovému věku. Držme pěsti, ať

se reforma povede.



Autor je bývalý mluvčí ministerstva

zdravotnictví, dnes šéfredaktor on-line

Zdravotnického deníku.

SLOUPEK Tomáše CIKRTA

ADOMA, z. s.

Organizace poskytuje nepřetržité služby osobní asistence

vpřirozeném prostředí uživatele, ale také vnemocnicích,

LDN, domech spečovatelskou službou či vmístě podle

určení, na území hlavního města Prahy aStředočeského

kraje.

Více informací na www.adoma-os.cz, tel.  

nebo na e-mailu: info@adoma-os.cz.

15

neznají projevy onemocnění blízké-

ho. Rodinný průvodce v projektu Dva

životy Praha jim pomáhá orientovat

se v systému zdravotních a sociál-

ních služeb. Za pomoci celého mul-

tidisciplinárního týmu (psycholog,

sociální pracovnice, trenér paměti,

ošetřovatelka, mediátor, právník,

fyzioterapeut či klinický farmaceut)

nabízí rodinám podporu zcela zdar-

ma v jejich prostředí.“

PRAVIDLA MUSÍ BÝT JASNÁ

Šíře možných situací, které řeší

A DOMA, je skoro nekonečná. Svým

klientům zaručují už ve smlouvě

zastupitelnost, to znamená, že ni-

kdo nezůstane bez objednané péče.

Koordinátoři vždy musí najít řešení.

Jsou měsíce, kdy musí udělat přes tři

sta změn v rozpisech služeb. A po-

žadavky klientů bývají někdy až… Až

za hranicí sociální služby. Pak musí

zasáhnout sociální pracovník, napří-

klad sekání trávníku je vážným po-

rušením pravidel. Klienti si nakupují

službu, nikoli konkrétní osobní asis-

tentku. Takže pracují s několikačlen-

ným týmem a jejich pokusy tak tro-

chu si ochočit konkrétní pracovnici

úspěšné být nemohou.

Zkrátka organizace, příprava asi-

stentek, spolehlivá služba i kaž-

dodenní organizační práce opřená

o pevná pravidla. To není chlad-

nokrevný přístup, to je zkušenost

a výsledek dlouholetého hodnoce-

ní dosahování reálných cílů. Zlepšit

nebo alespoň udržet sebeobslužnost

a soběstačnost, co nejdéle klienta

udržet v jeho domácím prostředí.

Ředitelka Zachariášová po letech

praxe už ví, co může být výhodou:

„Máme asistentky na hlavní pra-

covní poměr. Dokážeme je vytížit.

To ovšem dává prostor pro vysoké

osobní nároky. Ty uplatňujeme už při

přijetí. Nenabíráme tedy lidi bez roz-

myslu. Musíme znát i jejich motivaci

a v žádném případě nechceme být

přestupní stanicí. Do našich asisten-

tek nejdříve investujeme, školíme je

a vzděláváme. Jedině tak se moderní

sociální služby dnes dají dělat. Ale je

to dál moc těžká práce…“

Jakže nám to říkala asistentka

Anička? „Člověk se musí hlídat, aby

nevyhořel. Tahle práce se asi nedá

dělat celý život. Jsem tady ráda, ale

když si jen trochu uvědomujete sou-

vislosti životů, kterým pomáháte,

je moc těžké nést je do nekoneč-

na. Bude nás muset být mnohem

a mnohem více. Průzkumy říkají, že

osmdesát procent lidí by chtělo dožít

doma, ale k tomu máme jako společ-

nost ještě daleko…“

