Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Slovo

Slovo je velice mocné a může být

i mocnou zbraní. Lze jím pohladit,

povzbudit, uklidnit, dodat důvěru,

pomoci, motivovat… A také zranit,

ublížit, zničit důvěru i podkopat

sebedůvěru, uvrhnout do nejistoty…

Zvoní PPL, vezou manželovi balíček.

Na prosbu, zda by jej mohl řidič

donést nahoru, protože je manžel

na vozíku, zaznělo rázně a velice

nepříjemně, že na to pán nemá čas.

A ihned následovala SMS, že balík

nebylo možno doručit. Byl pátek

třetí hodina odpolední. Kdo asi

pánovi ublížil, že byl tak nepříjemný

na neznámého člověka?

V knihkupectví se ptám po nové

knížce mé oblíbené autorky. Je

tu mnoho lidí, ale paní se na mě

usměje a jde hledat v počítači.

Nalezla, vyjde v říjnu. A hned mi

nabízí, že si mě napíše do zázna

-

mu, knihu mi rezervují a pošlou

SMS, až bude k vyzvednutí.

Vloni jsem putovala po cizí zemi

a místní zdravila v jejich jazyce

dobrý den a také používala v jejich

jazyce děkuji. Ta slova mazala

bariéry, lidé se usmívali, i když

z následující konverzace ihned

věděli, že umím pouze tato slova

a jinak se domluvíme anglicky.

Je těžké být milý a laskavý, když

nám není dobře, máme bolesti,

někdo nám ublížil, nedaří se nám

tak, jak bychom si představovali,

nic nám nevychází, jsme zavření

doma kvůli covidu, z médií slyší

-

me negativní zprávy…

Ale je to jen o nás. Na světě a v ka

-

ždodenním životě je spousta pro-

blémů, které nejsme schopni sami

změnit, ale určitě můžeme změnit,

co a jak budeme hovořit. Za pokus

to stojí. Problémy to nevyřeší, ale

možná uděláme někomu hezký

den svými slovy, která se nám jako

bumerang dříve či později vrátí

a udělají hezký den nám.



Autorka je lékařka,

členka Rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

9

Co je mezigenerační bydlení?

Projekt Městské části Praha  se zaměřuje na aktivizaci

obyvatel domu ajejich sociální integraci prostřednictvím

aktivit realizovaných vdomě spečovatelskou službou –

volnočasové aktivity, klubové činnosti, asistence při práci

spočítačem nebo chytrým telefonem nebo například

předčítání. Mimo dům jde například odoprovázení při

procházce, při cestě klékaři apod. Rozsah aktivit musí být

minimálně  hodin měsíčně. Inspirací ke spuštění projektu

byly pozitivní zkušenosti zNizozemska nebo Francie.

Zajímá nás, proč se rozhodl pro tuto

formu ubytování. „Ve svém volném

čase se věnuji ohroženým dětem,

pracuji v organizaci Hestia, v progra-

mu Kompas. Právě jedna z tamních

koordinátorek mě před rokem upo-

zornila na možnost mezigenerační-

ho bydlení na Praze 3. Věděla totiž,

že hledám nové bydlení a také že

senioři jsou další skupina, které bych

jednou rád pomáhal. Projekt se mi

zdál smysluplný, a tak jsem neváhal

a přihlášku podal, shodou okolnos-

tí těsně před uzávěrkou,“ usmívá se

sympatický mladík.

Potvrzuje tak, že ho nezajímalo

jen poměrně nízké nájemné, ale také

intenzivní práce s generací, kterou

chtěl poznat blíž. „Bylo to pro mě

o to zajímavější, že studuji sociolo-

gii a sociální politiku. Být obklopen

skupinou seniorů, poznávat jejich

svět a názory, to mě jako budoucího

sociologa velmi zajímá. Je to šance,

jak zjistit názory jiných lidí, odejít

z bubliny svých vrstevníků a kama-

rádů,“ soudí. Časem by také rád své

poznatky využil při studiu.

„Jsou tu obyvatelé, kterým je té-

měř sto let. Je fascinující naslouchat

jejich příběhům. Často jim vykládám

o nových vymoženostech, o tom, co

se děje ve světě. Pokud něco nechá-

pou nebo neznají, vysvětlím jim to,

ukážu třeba i obrázky a videa,“ říká

rodák z Turnova.

„Žiju tady po celý svůj život. Přes-

tože mí rodiče jsou z Vietnamu, já

sám jsem tam nikdy nebyl. Viet-

namsky pořádně neumím, sám sebe

za Vietnamce nepovažuju. To, že se

dámy zajímají o můj život, mi nevadí,

rád jim o sobě něco řeknu. Ostatně

i já se rád dozvím něco o jejich živo-

tech, takže je to oboustranné,“ usmí-

vá se.

Van má k dispozici byt o velikosti

1 + 1 s kuchyňským koutem a so-

ciálním zařízením a zůstane obyva-

telům domu s pečovatelskou služ-

bou v Krásově ulici na pražském

Žižkově nablízku i v dalším školním

roce. Studenta medicíny v Roháčově

ulici ale už nahradí nový zájemce,

kterého vybrala radnice městské

části Prahy 3 v půli září.



V době pandemie byl každý senior

ve svém bytě, vůbec jsme se nestýkali.

Dělal jsem dva a půl měsíce

pečovatele a pomáhal jsem

jako terénní pracovník.