Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

KULTURA

Vrací se mi,

co do života

vysílám

Dana Morávková se dokázala

prosadit vmnoha svých

talentech – hereckém, tanečním,

choreografickém, dokonce

ivoblasti designu. Jsme tu jen

jednou, říká, aměli bychom si

vyzkoušet co nejvíc věcí…

Před lety mi herečka azpěvačka

Laďka Kozderková odpověděla na

otázku, kolik „váží“ popularita: Je

lehčí než taška minerálek. Vpo

-

sledních sezonách máte stejnou

roli vmuzikálu Trhák. Právě ten

-

to titul pro vás hodně znamenal

ijako film…

Vzala jsem účinkování v Trháku,

protože jsem ho jako holka milo-

vala… Byl to film, na který jsem šla

naposledy do kina se svým tatínkem,

před jeho odchodem. Před třemi

roky mě oslovil producent předsta-

vení Daniel Hádl, zda bych v Trháku

neúčinkovala.

Nabídka role listonošky Zuza-

ny, lásky myslivce Kaliny, mě mile

překvapila… A čekala jsem, co bude

dál, zda se projekt dotáhne do kon-

ce. Často se stává, že lidé neplní, co

slíbí, ale on ne! Dělala jsem tehdy na

postavu casting a pečlivě jsem se na

něj připravovala. Trhák se před tře-

mi roky ujal, pořád ho hrajeme, na

zkouškách jsem denně chodila na

korepetice, protože listonoška jez-

dí všude na kole. Na jedné zkoušce

jsem najela asi dvacet kilometrů!

Jsem sice aktivní kolař, jezdíme

s mužem, ale zpívat a jezdit na scéně

je pěkný výkon. Osobně jsem Laďku

Kozderkovou, filmovou představitel-

ku listonošky, milovala jako hereč-

ku i jako zpěvačku. Já se s ní nikdy

osobně nesetkala, odešla strašně

mladá. Po její smrti jsem si o ní hod-

ně povídala s jejím manželem Vlas-

timilem Bedrnou. Podle mne to byla

jedna z dam, které se měly narodit

v Americe! Pěveckým rozsahem by

z ní byla hvězda i tam.

Kdo vás vedle Laďky Kozder-

kové profesně isvou osobností

inspiruje?

Obdivuju lidi, kteří si činorodost

a elán udržují napořád. Jedou na plný

plyn bez ohledu na věk. Tvrdím, že se

člověku vrací, co sám do života vysí-

lá. Obdivuju třeba vitalitu zpěvačky

Soni Červené, ztělesněnou energií

pro mě byla tanečnice a pedagožka

Naďa Sobotková, kterou jsem po-

znala v baletní přípravce Národního

divadla.

Velmi hezký vztah mám stále

s Vlastimilem Harapesem. V době,

kdy jsem jako holčička tančila malé

sólové role, na mne pan Harapes

působil na jevišti jako úžasná cha-

rismatická osobnost. V průběhu času

se naše profesní životy protnuly, mo-

derovali jsme společně. Máme i teď

Bruslařské boty

herečku provázejí

bez nadsázky celý

život...

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: KLÁRA BARTHELDI, ARCHIV DIVADLO BROADWAY

aDIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ (Tereza Křenová)