Strana 8
REFLEKTOR / MEZIGENERAČNÍ POMOC
popisuje ekonom Pečovatelské služ-
by Praha 3 Ing. Zdeněk Vacek.
Také on projekt mezigeneračního
soužití považuje za velmi prospěš-
ný: „Pomoc jsme ocenili i v době ko-
ronaviru, kdy nám oba mladí muži
neskutečně pomohli. Některé pečo-
vatelky bohužel nemohly pracovat,
protože se staraly o své malé děti,
které nechodily do školy. Situace
byla zoufalá, nikdo nic nevěděl. Ne-
měli jsme roušky, rukavice, neměli
jsme nic,“ vzpomíná na chvíle, kdy
byli senioři kvůli pandemii zavření
v bytech a nemohli se scházet ani ve
své klubovně.
Z Vana se tak rázem stal pečovatel.
Stejným způsobem vypomáhal také
student 4. ročníku medicíny Tomáš
Smetana, který získal byt v Roháčově
ulici. „I on zastal roli pečovatele velmi
dobře, a to i díky oboru, který studuje.
Všem potřebným byl vždy k ruce, do
práce se pustil s velkou vervou. Obě-
ma chlapcům za to patří velký dík,“
vypráví pohnutě Zdeněk Vacek, který
je velmi rád, že projekt pokračuje dál.
Na nestandardní situaci vzpomíná
i Van. „V době pandemie byl každý
senior ve svém bytě, vůbec jsme se
nestýkali. Dělal jsem dva a půl mě-
síce pečovatele a pomáhal jsem jako
terénní pracovník. Hodilo se, že mohu
pomoci, protože personálu tu bylo
málo. Lidé byli dost zoufalí. Nevěděli,
co bude dál, a média na ně chrlila jed-
nu špatnou zprávu za druhou.“
Říká, že senioři velmi toužili po ja-
kémkoliv kontaktu, i když chápali, že
je dobrovolná izolace chrání. „Když
jsem jim donesl oběd, vždycky jsme
prohodili alespoň pár vět. Situace se
začala pomalu zlepšovat v půli květ-
na. Každý týden jsem se ptal, kdy už
se budeme moci scházet v klubovně.
Nakonec se to za zpřísněných hy-
gienických opatření podařilo ještě
v průběhu května,“ vzpomíná Van.
VŽDY PO RUCE
Na Vanovu pomoc v době koronavi-
ru teď vzpomínají i všechny tři dámy,
se kterými si povídáme v klubov-
ně domu v Krásově ulici. „Moc nám
pomohl. Vždycky má pro nás dobré
slovo,“ říká paní Marie, která to, že
s nimi Van žije pod jednou střechou,
považuje za velkou výhodu. „Třeba
když se přelaďovaly televize, po-
třeboval to tu skoro každý. I když
mi s laděním kanálů pomohl někdo
z rodiny, za pár dnů už to zase nefun-
govalo, tak jsme poprosili o pomoc
Vana, protože byl po ruce. Každému
vyšel vstříc,“ chválí studenta sociolo-
gie a sociální politiky na Fakultě so-
ciálních věd Univerzity Karlovy.
Paní Růžena se sem přistěhovala
teprve před deseti měsíci. Také ona
se na pravidelné setkávání s Vanem
vždy velmi těšila. „Nebaví mě sedět
doma a jen tak koukat do zdi. S Va-
nem si popovídáme nebo zahraje-
me nějakou hru, třeba bingo, které
máme moc rády. Když se mi něco
porouchá na mobilu, jdu hned za ním
a on mi to opraví a vysvětlí,“ líčí.
S Vanem při pravidelných setká-
váních probírají leccos, baví se ale
i o svých životech. „Vyprávěl nám, jak
vyrůstal u babičky a že žije v Česku
odmalinka, narodil se u nás. Hodně
nás zajímá, jak dneska mladí lidé žijí
a jaké mají zájmy. A Van má spoustu
zájmů, teď jsme se například dozvě-
děli, že se učí japonsky. Bylo to pro
nás překvapení. Hned nám ukázal
japonštinu na mobilu. Nedávno při-
nesl počítač a doslova nás vzal do
vesmíru. Dívali jsme se, jak tam žijí
kosmonauti, bylo to velmi zajíma-
vé,“ shodují se všechny tři přítomné
dámy.
SPOJIT PŘÍJEMNÉ SUŽITEČNÝM
Van, který sedí opodál, poslouchá
slova chvály s mírným ostychem.
Projekt, který
propojuje
generace, je
oboustranně
prospěšný.
Budoucí sociolog
se o životní
zkušenosti seniorů
živě zajímá. Také je
ochotný jim kdykoli
pomoci.