Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

ŽIVOT

Nejsem dvorní šašek

Je profesionálním moderátorem a koketuje

i s herectvím. Přesto Jakub Ouvín alias Big Buba říká,

že nechce kariéru stavět na kašpárkování.

Stále se pouští do nových projektů stejně jako

do divokých sjezdů na horském kole.

A plánuje rodinu a život v přírodě.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Toho, že nebude s Jakubovým (31)

růstem něco v pořádku, si všimla ba-

bička, když mu byly dva roky. Měla

zkušenost z dětství jeho maminky,

která je také malého vzrůstu. Léka-

ři přitom do té doby nic podezřelé-

ho nepozorovali. Diagnóza nakonec

zněla pseudoachondroplázie.

Přes svou malou výšku ale vy rostl

ve zdravě sebevědomého muže, kte-

rý překypuje aktivitou. Život se mu

točí hlavně kolem veřejného vystu-

pování, marketingu a sportu – na-

vzdory svému postižení se věnuje

downhillovým sjezdům.

ZA ŠKOLOU IVE FILMU

Jakub je zkrátka nespoutaná osob-

nost a sám o sobě říká, že vždy měl

problémy s autoritami. „Už na střed-

ní škole v Děčíně, kde jsem vyrůstal,

jsem mnohdy usoudil, že je přínos-

nější se za školou věnovat e-sho-

pu s díly na kola než sedět v lavici.

Psal jsem si omluvenky, a tak tak mě

pustili k maturitě. Prostě samorost,“

přiznává mladý muž, který z podob-

ných důvodů nakonec nedostudoval

dvě vysoké školy. „Byl jsem tehdy asi

zbytečně hrdý a taky mi chyběla mo-

tivace, protože jsem si uvědomil, že

to dělám spíš kvůli rodině než ze své

touhy. Dnes už to vidím trochu jinak,

s věkem se to mírní.“

Maminku a babičku ovšem velmi

respektuje a považuje je za své ži-

votní vzory: „To ony mi daly hlavní

základ do života a vedly mě k tomu,

abych ze sebe nedělal šaška. Možná

to zní při mojí profesi paradoxně, ale

veřejné vystupování nebyl nějaký

můj sen. A je mi krajně nepříjem-

ný ten kulturně zažitý kontext lidí

mého vzrůstu jako nějaké kuriozity

a bizarnosti – šašek, podivný skřítek

z obludária. Někdo si na tom postavil

kariéru, nic proti tomu, jeho volba,

ale už jsem odmítl různé nabídky

na práci, která mi něčím podobným

zaváněla. I dnes je patrné, že nás

společnost do téhle role svým způ-

sobem tlačí. A přestože neřeším ko-

rektnost názvosloví, tak ze slov jako

liliput, skřítek nebo paleček se mi

vážně otvírá nůž v kapse,“ říká Jakub

Ouvín rozhodně.

Dodává, že si ze sebe umí udělat

legraci, a jde-li o inteligentní a vtip-

nou záležitost, nebrání se ani filmové

roli, pro niž je malý vzrůst charak-

terizující vlastností. Objevuje se tak

v nové pohádce Princezna zakletá

v čase a připravuje komediální tele-

vizní seriál, o němž ale zatím nesmí

nic prozradit.

POVOLENÁ NEKOREKTNOST

„Těžko se to vysvětluje, ale já nejsem

takový showman, jak to asi působí.

Mám sice tetování a svým způsobem

mě baví se odlišovat. Jako bych se

odlišoval málo, co?“ směje se Jakub

filmovým úsměvem. „Založením

jsem spíš takový extrovertní intro-

vert. Ta otevřenost je povzbuzovaná

okolím, protože jakmile z vás něco

vyzařuje, lidé na to pozitivně reagují,

což je příjemné i užitečné. K mode-

rování jsem se dostal vlastně hlavně

díky lidem kolem kol, jejichž akce

jsem začal uvádět. No a pak už se to

tak nějak rozjelo samo,“ vzpomíná

Kuba na své profesní začátky.

Podle svých slov měl vždy štěstí

na lidi kolem sebe. Chodil do běžné

Už na střední škole v Děčíně, kde

jsem vyrůstal, jsem mnohdy usoudil,

že je přínosnější se za školou věnovat

e-shopu s díly na kola než sedět

v lavici. Psal jsem si omluvenky,

a tak tak mě pustili k maturitě.

Prostě samorost.