Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

REFLEKTOR / TELEMEDICÍNA

Prevence musí být „in“

Sprofesorem Milošem Táborským,

vedoucím Národního telemedicínského centra

při FN Olomouc, omantinelech distanční medicíny,

chytrých řešeních nejen vdobě krize

adůležité prevenci pro každého znás.

Vdobě pandemie covidu-19 se

pojem telemedicína začal obje

-

vovat za každým rohem asváděl

kpředstavě, že už nebudeme

muset do ordinací avšechny naše

potíže vyřeší lékař na druhé stra

-

ně telefonu. Jak moc jsou takové

představy reálné?

Rád bych hned na úvod tento mýtus

vyvrátil. Telemedicína nikdy nemůže

nahradit osobní kontakt s pacientem,

fyzikální vyšetření (pohled, poslech

a další), využití základních vyšetřo-

vacích možností jako biochemie, ul-

trazvuk, EKG a podobně. Na druhou

stranu je nutné konstatovat, že může

být velmi prospěšná nejen v krizo-

vém období u pacientů s již zjištěnou

diagnózou, zavedenou léčbou a dob-

rým dlouhodobým přijímáním lé-

čebných postupů, ale i u nemocných

starších, polymorbidních či jinak ri-

zikových.

Pojem je jistě starší než pár

posledních měsíců. Jakou má his

-

torii? Apomohla mu koneckonců

tato krize?

Telemedicína má u nás přibližně de-

setiletou historii a během tohoto ob-

dobí začala být také více přijímána.

Pandemie covidu-19 pak přinesla

skutečnou nutnost zavedení teleme-

dicínských principů do běžné klinické

praxe. Ukázala nám, že to není řešení

pouze pro dobu krize, ale že má jed-

noznačně budoucnost a musí se stát

standardem. V současné době je tak

jednoznačně na vzestupu – na všech

významných univerzitních a výzkum-

ných pracovištích, ale i v ambulancích

praktických lékařů a specialistů. Za-

bývá se jí řada provozovatelů zdravot-

ních služeb, ale i plátci zdravotní péče

– jako příklad uvedu VZP a OZP.

Zavádění nových postupů vmedi-

cíně nebývá rychlá asnadná věc.

Jak se na telemedicínu dívají vaši

kolegové?

Naopak, myslím si, že technické za-

vádění telemedicínských principů je

velmi rychlé a dynamicky se mění

v čase tím, jak přicházejí stále nové

a dokonalejší technologie.

Samozřejmě pro užití v běžné kaž-

dodenní praxi je také důležité sta-

novit úhradu tak, aby lékaři a zdra-

votničtí profesionálové byli řádně

zaplaceni. Naprostá většina lékařů

však vnímá distanční medicínu po-

zitivně, a pokud s ní zatím nezačali,

zvažují to minimálně pro očekáva-

nou podzimní vlnu covidu-19. Řada

pacientů se už dnes telemedicín-

ských programů účastní, dostupnost

je bohužel rozdílná regionálně i obo-

rově. Mým osobním přáním a úko-

lem je proto přispět k dostupnosti

telemedicíny napříč regiony i obory.

Vjakých případech má tedy

telemedicína své místo? Co může

nabídnout například člověku

spostižením či seniorovi?

Velmi dobrým příkladem je pro-

blematika chronického srdečního

selhání, cukrovky, obtížně kom-

penzovatelné hypertenze (vysokého

krevního tlaku), spánkové apnoe,

plicní arteriální hypertenze, poruch

srdečního rytmu a řady dalších dia-

gnóz. Nabídnout telemedicína umí

celé spektrum služeb – od konzulta-

Telemedicína má u nás

přibližně desetiletou

historii a během tohoto

období začala být

také více přijímána.

Pandemie covidu-19

pak přinesla skutečnou

nutnost zavedení

telemedicínských

principů do běžné

klinické praxe.

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: ARCHIV PROFESORA TÁBORSKÉHO A ARCHIV REDAKCE