Strana 25
můžeš / číslo 10 - 2011
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
PATRIK
SI SPLNIL VELKÝ SEN
Ačkoli počty nezaměstnaných dlouhodobě
pomalu klesají, u lidí se zdravotním handicapem
se procento nezaměstnanosti téměř nemění.
Podle odborníků se hodně firem stále brání otevřít
svá volná místa handicapovaným. Přitom řada
takových lidí pracuje daleko svědomitěji
než významná část zdravé populace.
Text afoto: NAĎA KOCÁBKOVÁ
Z
aměstnávání lidí shandicapem
bezesporu souvisí scelkovou
kulturou společnosti. Pravdou
však stále zůstává, že zaměstna-
vatelé se dotakové problematiky
příliš nehrnou. Už také ale víme,
že zaměstnávání lidí se zdravot-
ním postižením je běžnější vefirmách,
které unás působí jako pobočky velkých
nadnárodních podniků. Tam jsou vtéto
filozofii oněkolik kroků napřed. Unás se to
stále zřejmě učíme, ikdyž existuje vČeské
republice mnoho firem, které lidi spo-
stižením začínají cíleně hledat apřijímat
dosvých pracovních kolektivů.
Problému uměli čelit ajít naproti vtep-
lické Arkadii, neziskové organizaci, která
naseveru Čech poskytuje již dvacátým
rokem podporu osobám se zdravotním
postižením vširokém spektru.
Arkadie vedle občanského sdružení,
které provozuje chráněné dílny, denní
stacionář, mikrobusovou dopravu či pod-
poru samostatného bydlení, je také obecně
prospěšná společnost, která vespeciální
škole zajišťuje komplex služeb spojených se
vzděláváním dětí spřevážně kombinovaným
postižením.
Od školy až po statek
Arkadie vTeplicích dnes aktuálně provozuje
svou činnost vedvou školních budovách,
čtyřech chráněných dílnách, dvou denních
stacionářích, devíti pronajatých bytech
anajednom statku.
Služeb účelových zařízení využívají
denně přes dvě stovky uživatelů včetně
zdravotně znevýhodněných zaměstnanců
chráněných dílen.
Arkadie se zadobu své existence stala
nejen vústeckémregionu pojmem amá
vysoký morální kredit.
Důkazem je nemalý zájem oživot lidí
vArkadii, řada stálých spolupracovníků,
dobrovolníků, sponzorů idárců. Arkadie
má ovšem ipracovníky, kteří jsou příkladem
těch „osvícených“, kteří umějí dát zdravotně
handicapovaným šanci integrovat se, etablo-
vat, ataké splnit si svůj sen.
První letošní vlaštovkou je příklad osm-
náctiletého Patrika Balého. Vloni absolvo-
val vArkadii jednoletou praktickou školu.
Rozhodnout se, co bude dál, ale nedokázal.
Proto využil množnosti azařadil se mezi své
kamarády dosociálně terapeutické dílny
vTeplicích-Úpořinách.
„To se docela běžně stává, protože klien-
ti často podléhají takové naší zvláštní až ro-
dinné atmosféře. Cítí se vní totiž bezpečně.
Pochopitelně jsme tomu rádi, protože mít
adosáhnout takového přirozeného klimatu
není samozřejmé. Jenže nadruhou stranu
je to pro handicapované mnohdy příliš
svazující, protože se bojí, co naně čeká
zadveřmi terapeutické dílny. Zkrátka když
Arkadii opustí,“ říká Kateřina Jelínková,
pracovní konzultantka pro podporované
zaměstnání.
Amluvčí společnosti Josef Hon ji dopl-
ňuje: „Příprava napracovní uplatnění patří
mezi důležité momenty vživotě každého
mladého člověka. Ulidí smentálním posti-
žením to platí dvojnásob. Aby se motivace
kpráci či dalšímu vzdělávání podchytila
už veškole, existuje vnaší Praktické škole
program Přechod ze školy doživota.“
Ten už vloni některým studentům Arka-
die zajistil praxi natzv. volném trhu. Bylo
to vrestauraci Zahrada, jídelně Zdravěnka
nebo vObalexpresu.
Firma, která se nebojí
Letos vkvětnu se Patrik Balý rozhodl své
kamarády následovat. Jeho dávným snem
bylo pracovat vjednom ze zařízení společ-
nosti AmRest, konkrétně vKFC vteplickém
obchodním centru Olympia. Pro strach měl
uděláno abrzy bylo všechno zařízeno. Jak
to začalo? Klasickým telefonním dotazem
generálnímu manažerovi KFC Michalu
Roubíkovi. Otázka ze strany Arkadie byla
jednoduchá aryze praktická. Umožní Patri-
kovi měsíční praxi vprovozu? „Jeho reakce
byla tak bezprostřední aokamžitá, že jsem
se nestačila divit. Byla jsem velice příjemně
překvapena nejen já. Patrikovi se během
pár minut splnil sen,“ shrnuje sled událostí
pracovní konzultantka. Co všechno musel
zastat, naučit se asčím se potkal tento lehce
mentálně handicapovaný mladý muž vzaří-
zení, které denně navštíví stovky zákazníků?
Neměl problémy? Co se pro něj změnilo?
„Já jsem vpohodě. Sice moje maminka
napočátku byla proti, nechtěla otom ani
slyšet, bála se omě. Nakonec si však dala říct.
Ajá jsem opravdu moc spokojený. Dneska
jsem se maličko říznul doprstu, ale jinak
opravdu prima, dobrý. Poznal jsem tady
nové lidi, práce se mi líbí, umím si docela
poradit. Ačemu nerozumím nebo nevím,
požádám opomoc paní asistentku. Ta je pro
mě takovou berličkou, kdybych si nevěděl
rady. Vyzkoušel jsem si několik úkolů, kromě
třídění obalů audržování pořádku vrestaura-
ci zvládám ještě marinování kuřecího masa,“
vyjmenoval svou úlohu Patrik. Dnes už coby
stálý zaměstnanec KFC.
Delší verze článku nawww.muzes.cz
ZAMĚSTNÁVÁNÍ LIDÍ S HANDICAPEM
PATRIK BALÝ vloni absolvoval vArkadii
jednoletou praktickou školu aletos
si splnil sen tím, že začal pracovat vKFC.