Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 10 - 2011

vedvaceti osmi letech. Doté doby mě tohle

téma úplně míjelo. Míříme inaty, kteří se ni-

kdy nesetkali sčlověkem spostižením. Musí

zmizet strach, ostych apředsudky. Chceme,

aby iúplně nedotčení lidé poznali, že se

není čeho bát. Asistování je zcela přirozené.

Můžeme někoho tím směrem nastavit. Ale

to není primární cíl. Nejedná se onáborové

video. Svozíčkářem Jakubem Neubertem,

který pracuje vAsistenci apatří khlavním

postavám filmu, obcházíme střední avysoké

školy, kde dokument pouštíme anásledně

se studenty debatujeme. Když se nazákladě

toho někdo rozhodne stát se asistentem,

budeme rádi, ale tenhle cíl není prvořadý.

Líbí se mi slova Elišky Vrbové, která

vefilmu říká, že si představuje společnost,

kde nebudou asistenti potřeba. Pomoci ně-

komu bude zcela samozřejmé. Přibližování

by ktomu mohlo přispět.

Opravdu může být společnost bez

asistentů?

Když se trochu zasním, tak možná ano.

Čím větší zkušenost mezi lidmi bude, tím to

půjde snáz. Pochopitelně pomoc sintimními

potřebami nevyřešíte skýmkoliv, ale pokud

jde opomoc při pohybu poveřejném prosto-

ru, nemuselo by se jednat oúplnou utopii.

Zajímavý mi přišel příklad člověka, který

nasvém mechanickém vozíku odchy-

tával kolemjdoucí lidi. Vždy se zeptal,

kam dotyčný jde, apokud to bylo jeho

směrem, nechal se odvézt. Tímto způso-

bem se dostával, kam potřeboval.

Vraťme se ksamotnému filmu

Přibližování. Jak jste se ksobě

přiblížili sTomášem Škrdlantem?

Jak už jsem říkal, chtěl jsem zachytit

proměnu, kterou procházejí lidé

zapojení doosobní asistence. Ne-

muselo přitom jít jen olidi odnás ze

sdružení. Pak jsem viděl časosběrný

dokumentární film Nevítaní. Ateh-

dy mi bylo jasné, že tenhle tvůrce je

ten pravý pro můj záměr. Už naprvní

schůzce vroce 2009 jsme se myšlenkově

potkali, což je velmi důležité. Tomáš

mi později dal hodně důvěry, když mi

svěřil část práce skamerou aněkteré

záběry pak použil. Natáčení se odehrá-

lo během roku 2010 anásledovala řada

společných večerů adní při stříhání,

vybírání adebatách oobsahu jed-

notlivých částí filmu. Tomáš přitom

Kdo je Erik Čipera?

Bakalář umění voboru fotografie

naFAMU. Vroce  se skrze

kamaráda dostal

kobčanskému

sdružení Asistence

aJedličkovu ústavu.

Poněkolika letech se stal

místopředsedou sdružení

anaUniverzitě

J. A. Komenského

vystudoval magisterský obor

sociální pedagogiky.

Je velkým aktivistou vboji

proti bariérám vpražské

veřejné dopravě. Vytvořil také

projekt Jedeme vtom svámi,

vekterém významné osobnosti

ivysokoškolští studenti jezdí

poměstě navozíku.

info

Ukazujeme různé druhy asistence,

někdy až překvapivé, jako když asistentku

pedagoga dělá vozíčkářka.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: ARCHIV

Eriku, proč jsi cítil takovou potřebu

dát vzniknout dokumentu oosobní

asistenci?

Protože jsem si uvědomil, že naším sdruže-

ním zata léta prošly stovky převážně mla-

dých lidí zvysokých škol. Zajímalo mě, co

každého znich kasistování přivedlo, jakým

procesem ktomu dospěl. Navíc tahle práce

navšech zanechala viditelnou změnu, která

se těžko vyjadřuje slovy. Atento moment mi

připadal nosný. Snažil jsem se něco zachytit

skrze fotografii, ale to bylo málo. Sám jsem

si něčím podobným prošel. Kladu si stále

otázku, proč se takové pozitivní proměny

vespolečnosti moc nevyskytují. Bavilo mě

skrze film hledat odpověď.

Našel jsi ji?

Tu si doznačné míry musí najít každý sám.

Tomáš se soustředil navnitřní proměnu

lidí. Chceme ukázat věci, které by mohly být

dobrým příkladem. Asistovat je totiž pozitivní

zážitek. Není to jen odávání, ale něco záro-

veň získávám. Ikdyž vnemateriální rovině,

což dnes není úplně nejuznávanější hodnota.

Dostáváte dobrý pocit, jako když někoho

necháte sednout vtramvaji. Mám různé po-

city zrůzných věcí. Pocit zpomoci druhému

člověku formuje. Když něco ukradnete, určitě

zažíváte jiný druh pocitu. Říkám: přihlasme

se kpozitivním věcem. Ty můžeme dělat

každý den všichni. Lidé, kteří knám přichá-

zejí, jsou vestudentských letech, mají hlavy

isrdce otevřené, dělají všechno opravdově.

Se zájmem poznávají nový podnětný svět,

který zároveň sami obohacují.

Proč to nedělají všichni?

Každý jsme jiný. Vživotě každého znás

směrují apohánějí jiné motivace.

Existují ale inázory, že asistenty nedě-

lají vždy zrovna vyrovnané osobnosti…

Právě proti tomu chceme filmem Přibližování

bojovat. Má to být pocta osobním asistentům.

Vyvracíme předsudky, že asistenti jsou lidé,

kteří potřebují druhé ovládat nebo mají osob-

ní problémy. Stejně tak máme zájem změnit

obecný pohled napráci vneziskových organi-

zacích. Kolem nich panují podobné mýty.

To je hlavní poselství?

Zaměřujeme se narozpouštění bariér

fyzických iuvnitř společnosti. Zachycujeme

samotné asistenty, představitelné lidi, kteří

každodenně vpomyslné první linii boj sba-

riérami svádějí. Co to pro ně znamená, proč to

dělají, jak se ktomu dostali? Ukazujeme různé

druhy asistence, někdy až překvapivé, jako

když asistentku pedagoga dělá vozíčkářka. Za-

chycujeme názory lidí spostižením, dotýkáme

se partnerských vztahů, avneposlední řadě je

to ifilm ohezkých společných chvílích.

Kdo má být cílovým divákem?

Vycházíme zosobních pohnutek. Já sám jsem

se otéma lidí spostižením začal zajímat až

nehleděl načas anepočítal kvůli penězům

natáčecí dny, jako to dělají někteří jiní.

Když jsme utěch peněz, kolik muselo

sdružení Asistence sehnat?

Projekt finančně podpořil Úřad vlády aKon-

to Bariéry. Obě organizace nás už znaly

zminulosti azaveškerou pomoc jim patří

veliký dík. Ceníme si inefinanční podpory

ze strany Jedličkova ústav aškol. Dohroma-

dy bylo nutné dát dohromady přibližně čtvrt

milionu korun.

Akde bude možné Přibližování vidět?

Určitě by mělo běžet vpražském kině Oko

anadokumentárních festivalech, jako je

Jeden svět. Ofilm si můžete napsat doAsi-

stence, zdarma vám ho pošleme naDVD.

Doufáme, že se dočká iuvedení nateleviz-

ních obrazovkách.

�