Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 10 - 2011

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Neziskovky kradou?

Nekradou!

„Podle sebe soudím tebe,“ říkávala naše

maminka ajá si nato vždy vzpomenu,

když mi někdo sděluje: Já bych rád přispěl

nanevládky, tedy nadobré účely, ale ono se

to všechno rozkrade! Jak to ten člověk ví?

Neříká to proto, že nechce nic dát, protože je

prostě lakomý?

Já usuzuji jen zvlastních zkušeností asne-

ziskovou sférou adobrovolnictvím mám

opravdu velké zkušenosti. Osobně jsem se

nikde nesetkala skrádežemi, spodvody.

Snad se někdy něco špatně investovalo, dalo

se to třeba lépe zorganizovat. Ale rozkrá-

dání? Neznám! Navíc neziskovky je možné

kontrolovat. Každý občan, iten, který

ničím nepřispěl, může rovnou zulice, jak se

říká, přijít ažádat výroční zprávu otom,

kolik peněz nevládní organizace získala

ze sbírek adarů ajak tyto peníze použila.

Výroční zprávy jsou doslova vizitkou každé

neziskovky. Zatímco vsoukromém sektoru

vás spodobnou žádostí okontrolu vyhodí,

státní sektor není povinen odpovídat, tak

neziskovky musí vykázat, jak aco udělaly

spenězi, které získaly. Protože to jsou pře-

vážně tzv. veřejné peníze získané zrůzných

příspěvků adarů.

Popřevratu 1989 jsem se jen ajedině anga-

žovala vtěchto iniciativách. Bylo to pro mě

samozřejmé, protože již vminulém režimu

se mnozí znás zcela dobrovolně snažili něco

dělat. Pro lidi, pro naši neoficiální kulturu,

literaturu, ato všechno dělali nezávisle,

mimo tehdejší socialistický stát. Nikdo je

ktomu nepověřil, oni sami měli potřebu něco

pro druhé apro tuto zemi vykonat. Kdybych

měla vyjmenovávat všechny nevládní organi-

zace,které jsem poznala, tak by to naplnilo

počet znaků, které jsou stanoveny pro celý

tento článek. Přitom jsem tam nebyla za-

městnaná, pracovala jsem, tedy přednášela

naFilozofické fakultě, platil mě Karel Čtvrtý.

Ale práci neziskovek jsem dobře poznala

aobčas tam poslala istudenty naší katedry.

Jen jedinkrát jsem se setkala spřípadem,

kdy si zaměstnanec, či spíše zaměstnankyně,

přivlastnila něco, co jí nepatřilo. Občas ty

peníze nebyly zcela efektivně použity, mohlo

se to či ono pořídit levněji. Srovnáme-li to ale

sobjemem práce, kterou ti dobrovolníci či

neziskovky udělali, je to opravdu nepatrné.

Takže než řeknete, že vneziskovém sektoru se

krade, rozmyslete si to! Vaše poznámka může

poškodit práci mnohých, kteří si zaslouží

úctu nás všech. Nezlobte se, že zase školím.

Jsem holt kantorka.

Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

klad naprofesně úspěšného vozíčkáře, mám

ztoho radost. To pak vidím, že ta námaha

zato stojí.“ Apaní poslankyně se nebrá-

ní ani fyzické pomoci. Během rozhovoru

sredaktorem navozíku utíkala vprůtrži

mračen přes dlážděné náměstí.



Když nejde o peníze

Příchod doneziskového sektoru si díky pro-

jektu Rok jinak mohla vyzkoušet idokumen-

taristka Linda Jablonská. Autorka podepsa-

ná pod filmem Vítejte vKLDR! vstoupila

dosdružení Inventura. To se věnuje práci

slidmi smentálním handicapem voblasti

umění. Díky ní vznikl dokument Pozem-

šťané, koho budete volit?, který získal Cenu

Pavla Kouteckého.

„Neziskový sektor pro mě osobněžádný

velkýšok nepředstavoval. Vdokumentární

tvorbě se často pohybuji nahranici nezis-

ku. Nicméně posun určitě nastal. Zejména

vkomunikaci slidmi. Mnoho mých spo-

lupracovníků zInventury bylo skutečně

zapálených pro společnou věc. Překvapením

pro mě byly reakce mých klasických kolegů

– zvukařů, kameramanů atd. Ti se opráci

pro Inventuru skoro hádali.“

Linda Jablonskási všímápodobností

irozdílů práce vkomerční aneziskové

sféře. Tohle poznání považuje zaužitečné.

„Vmnoha ohledech je neziskový sektor

podobný tomu ziskovému, také nastávají

názorové neshody, člověk nestíhá achtěl

by dělat věci lépe. Zároveň vnezisku lidem

skutečně nejdeopeníze. Když už někdo

dlouhodobě pracuje vneziskové sféře,

počítá stím, že jeho život bude pofinanč-

ní stránce skromný. Myslím, že pro skoro

každého zkomerční sféry by pár měsíců

vnezisku mohla být dobrá zkušenost. Pro

mě rozhodně byla aje.“

„Je to výhoda, protože máte nesdělitelné

zkušenosti. Ovšem bez těch ,zdravých‘ by to

nefungovalo. To oni jsou hlavní hnací silou.“

Pohnutky kaktivismu byly uMichala

Pragera prosté. „Přinutila mě nedostatečná

nabídka ikvalita služeb. Jakmile vás něco

štve, musíte udělat něco pro změnu. To je

můj způsob řešení.“



Až do vrcholné politiky

Ze světa neziskového sektorudovrcholné

politiky vstoupila poslankyně Lenka Kohou-

tová. Původem zdravotní sestra se přes ko-

merční sféru dostala ktématu zaměstnávání

osob se zdravotním postižením. Založila

Nadační fond pro podporu zaměstnávání

osob se zdravotním postižením astala se ře-

ditelkou společnosti Bezbariérové pracoviště

tolerance. „Dopolitiky jsem vstoupila, abych

vtéhle oblasti změnila něco klepšímu. Už

mě nebavilo se jen dohadovat spolitiky

aříkat: měli byste…“

Lenka Kohoutovápřiznává, že příchod

doúplně jiného světa byl aje náročný.

„Téma lidí spostižením moje kolegy zajímá,

ale moc otom nevědí. Občas si mě při

jednáních dobírají: Á, to jste vy? Tak co pro

ty vozíčkáře zase chcete?“ Přestože je svým

založením pravicová politička, sociální

témata považuje zazásadní. „To vůbec není

vrozporu, naopak! Dobře fungující společ-

nost má přece sociální odpovědnost. Navíc

se to celému společenství vrátí, když pomů-

že těm, kteří podporu potřebují. Fungující

neziskový sektor přitom hraje klíčovou roli.“

Patří ktěm, kteří jsou zapojeni dodebat

osociální reformě. „Stát nesmí podporovat

flákače apodvodníky naúkor těch, kdo

systém skutečně potřebují. Není to lehké,

ale snažím se prosadit věci, které by tomu

měly napomoci. Když se pak dívám napří-

MICHAEL PRAGER

hýří aktivitou ipřes svůj handicap.

LENKA KOHOUTOVÁ prošla cestou

odzdravotní sestry kposlankyni.