Strana 13
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 10 - 2011
SLOUPEK
Jiřiny ŠIKLOVÉ
Neziskovky kradou?
Nekradou!
„Podle sebe soudím tebe,“ říkávala naše
maminka ajá si nato vždy vzpomenu,
když mi někdo sděluje: Já bych rád přispěl
nanevládky, tedy nadobré účely, ale ono se
to všechno rozkrade! Jak to ten člověk ví?
Neříká to proto, že nechce nic dát, protože je
prostě lakomý?
Já usuzuji jen zvlastních zkušeností asne-
ziskovou sférou adobrovolnictvím mám
opravdu velké zkušenosti. Osobně jsem se
nikde nesetkala skrádežemi, spodvody.
Snad se někdy něco špatně investovalo, dalo
se to třeba lépe zorganizovat. Ale rozkrá-
dání? Neznám! Navíc neziskovky je možné
kontrolovat. Každý občan, iten, který
ničím nepřispěl, může rovnou zulice, jak se
říká, přijít ažádat výroční zprávu otom,
kolik peněz nevládní organizace získala
ze sbírek adarů ajak tyto peníze použila.
Výroční zprávy jsou doslova vizitkou každé
neziskovky. Zatímco vsoukromém sektoru
vás spodobnou žádostí okontrolu vyhodí,
státní sektor není povinen odpovídat, tak
neziskovky musí vykázat, jak aco udělaly
spenězi, které získaly. Protože to jsou pře-
vážně tzv. veřejné peníze získané zrůzných
příspěvků adarů.
Popřevratu 1989 jsem se jen ajedině anga-
žovala vtěchto iniciativách. Bylo to pro mě
samozřejmé, protože již vminulém režimu
se mnozí znás zcela dobrovolně snažili něco
dělat. Pro lidi, pro naši neoficiální kulturu,
literaturu, ato všechno dělali nezávisle,
mimo tehdejší socialistický stát. Nikdo je
ktomu nepověřil, oni sami měli potřebu něco
pro druhé apro tuto zemi vykonat. Kdybych
měla vyjmenovávat všechny nevládní organi-
zace,které jsem poznala, tak by to naplnilo
počet znaků, které jsou stanoveny pro celý
tento článek. Přitom jsem tam nebyla za-
městnaná, pracovala jsem, tedy přednášela
naFilozofické fakultě, platil mě Karel Čtvrtý.
Ale práci neziskovek jsem dobře poznala
aobčas tam poslala istudenty naší katedry.
Jen jedinkrát jsem se setkala spřípadem,
kdy si zaměstnanec, či spíše zaměstnankyně,
přivlastnila něco, co jí nepatřilo. Občas ty
peníze nebyly zcela efektivně použity, mohlo
se to či ono pořídit levněji. Srovnáme-li to ale
sobjemem práce, kterou ti dobrovolníci či
neziskovky udělali, je to opravdu nepatrné.
Takže než řeknete, že vneziskovém sektoru se
krade, rozmyslete si to! Vaše poznámka může
poškodit práci mnohých, kteří si zaslouží
úctu nás všech. Nezlobte se, že zase školím.
Jsem holt kantorka.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
klad naprofesně úspěšného vozíčkáře, mám
ztoho radost. To pak vidím, že ta námaha
zato stojí.“ Apaní poslankyně se nebrá-
ní ani fyzické pomoci. Během rozhovoru
sredaktorem navozíku utíkala vprůtrži
mračen přes dlážděné náměstí.
Když nejde o peníze
Příchod doneziskového sektoru si díky pro-
jektu Rok jinak mohla vyzkoušet idokumen-
taristka Linda Jablonská. Autorka podepsa-
ná pod filmem Vítejte vKLDR! vstoupila
dosdružení Inventura. To se věnuje práci
slidmi smentálním handicapem voblasti
umění. Díky ní vznikl dokument Pozem-
šťané, koho budete volit?, který získal Cenu
Pavla Kouteckého.
„Neziskový sektor pro mě osobněžádný
velkýšok nepředstavoval. Vdokumentární
tvorbě se často pohybuji nahranici nezis-
ku. Nicméně posun určitě nastal. Zejména
vkomunikaci slidmi. Mnoho mých spo-
lupracovníků zInventury bylo skutečně
zapálených pro společnou věc. Překvapením
pro mě byly reakce mých klasických kolegů
– zvukařů, kameramanů atd. Ti se opráci
pro Inventuru skoro hádali.“
Linda Jablonskási všímápodobností
irozdílů práce vkomerční aneziskové
sféře. Tohle poznání považuje zaužitečné.
„Vmnoha ohledech je neziskový sektor
podobný tomu ziskovému, také nastávají
názorové neshody, člověk nestíhá achtěl
by dělat věci lépe. Zároveň vnezisku lidem
skutečně nejdeopeníze. Když už někdo
dlouhodobě pracuje vneziskové sféře,
počítá stím, že jeho život bude pofinanč-
ní stránce skromný. Myslím, že pro skoro
každého zkomerční sféry by pár měsíců
vnezisku mohla být dobrá zkušenost. Pro
mě rozhodně byla aje.“
„Je to výhoda, protože máte nesdělitelné
zkušenosti. Ovšem bez těch ,zdravých‘ by to
nefungovalo. To oni jsou hlavní hnací silou.“
Pohnutky kaktivismu byly uMichala
Pragera prosté. „Přinutila mě nedostatečná
nabídka ikvalita služeb. Jakmile vás něco
štve, musíte udělat něco pro změnu. To je
můj způsob řešení.“
Až do vrcholné politiky
Ze světa neziskového sektorudovrcholné
politiky vstoupila poslankyně Lenka Kohou-
tová. Původem zdravotní sestra se přes ko-
merční sféru dostala ktématu zaměstnávání
osob se zdravotním postižením. Založila
Nadační fond pro podporu zaměstnávání
osob se zdravotním postižením astala se ře-
ditelkou společnosti Bezbariérové pracoviště
tolerance. „Dopolitiky jsem vstoupila, abych
vtéhle oblasti změnila něco klepšímu. Už
mě nebavilo se jen dohadovat spolitiky
aříkat: měli byste…“
Lenka Kohoutovápřiznává, že příchod
doúplně jiného světa byl aje náročný.
„Téma lidí spostižením moje kolegy zajímá,
ale moc otom nevědí. Občas si mě při
jednáních dobírají: Á, to jste vy? Tak co pro
ty vozíčkáře zase chcete?“ Přestože je svým
založením pravicová politička, sociální
témata považuje zazásadní. „To vůbec není
vrozporu, naopak! Dobře fungující společ-
nost má přece sociální odpovědnost. Navíc
se to celému společenství vrátí, když pomů-
že těm, kteří podporu potřebují. Fungující
neziskový sektor přitom hraje klíčovou roli.“
Patří ktěm, kteří jsou zapojeni dodebat
osociální reformě. „Stát nesmí podporovat
flákače apodvodníky naúkor těch, kdo
systém skutečně potřebují. Není to lehké,
ale snažím se prosadit věci, které by tomu
měly napomoci. Když se pak dívám napří-
MICHAEL PRAGER
hýří aktivitou ipřes svůj handicap.
LENKA KOHOUTOVÁ prošla cestou
odzdravotní sestry kposlankyni.