Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14



TÉMA: Neziskové organizace

můžeš / číslo 10 - 2011

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Stále dokola slyšíme odobrých lidech,

kteří se nechali napálit avěnovali

nanějakou údajně dobročinnou sbírku

menší či větší obnos. Stali se ivpráv-

ním slova smyslu obětí podvodu?

Jistěže. Každé jednání, které směřuje kzís-

kání výhody, nebo chcete-li vtomto případě

peněz, azároveň klame, je podvod. Víte,

tohle je trochu jiná oblast než například

bankovní podvody.

Naně musíte mít dost propracovaný

systém, falšovat doklady, zkrátka postupovat

mnohem rafinovaněji. Zajímavé je, že kolem

dobročinnosti ještě nebyl vodborné literatu-

ře popsán nějaký exemplární případ, takže

musíme spíš vycházet zinformací, které nabízí

praxe. Jedna věc je tedy aktivita, která vede

kvylákání peněz, druhá jsou případy, kdy

nějaký subjekt povinný podle zákona přispívat

třeba nahumanitární nebo jiné prospěšné

aktivity přispívá prostřednictvím jakési uměle

vytvořené neziskové organizace sám sobě.

Obcházejí se tak daňové zákony. Ajistě se

to děje, ale těžko budete postihovat majitele

kasina, který posílá peníze třeba narehabi-

litace nebo ozdravné pobyty sám sobě nebo

svým kamarádům. Tam je to obtížné anová

úprava zdanění hazardu to snad omezí.

Takže se zastavme usbírek avybírání

dokasiček...

Tady jsou znaky podvodu zřejmé: pokud

někdo vybírá peníze, deklaruje nějaký pro-

spěšný účel, apřitom získané prostředky po-

užije zcela jinak, zejména pro svou potřebu.

Ovšem! Ovšem může se stát, že nezisková

organizace deklarovaný účel třeba formálně

nebo jen zmalé části naplní azbytek peněz

použije nasvou režii, výplaty ajiné požitky.

Pak se těžko dokazuje podvod, proto-

že dárci poskytli prostředky dobrovolně

aprokazatelně se nezajímali onáklady,

které budou splněním deklarovaného účelu

spojeny. Spíš vždy žasneme, jak mohou lidé

naletět nasbírky, jejichž pozadí je řekně-

me podivné. Je to stále stejné. Podvodné

jednání zaměřené naširší publikum, ať už

to byly investiční fondy, některé kampeličky

nebo jiné proslulé kauzy, vždy předpokláda-

lo, aplatí to dál, nastraně veřejnosti určitý

výpadek zdravého rozumu, normálního uva-

žování nebo podlehnutí nějaké psychóze.

Jaká je spolehlivá obrana?

Nato existují dva názory, mohli bychom říci

školy. Jedna razí přísné apodrobné zákony,

Tomáš Sokol:

NEJLEPŠÍ REGULACE

JE ZDRAVÝ ROZUM

Advokát, který se zabývá především trestními kauzami,

je také dobrovolníkem. Jeho kancelář už léta bezplatně

pomáhá Nadaci Charty 77 konzultacemi i odbornými

radami při přípravě projektů. A protože jeho rukama

procházejí ročně desítky soudních spisů, dobře ví,

jak je někdy doslova marný boj s lidskou naivitou.

rozsáhlou regulaci, kontroly, prověřování.

Podle mě má třeba itrestní postih smysl, ale

efektivní to všechno moc není. Myslím, že je

nejlepší znovu aznovu opakovat – když jde

ovaše peníze, buďte opatrní.

Třeba to zní surově, ale když sis neuměl

pohlídat své peníze, asi ti vlastně nepatřily.

Když si někdo odloží naVáclaváku tašku

sbriliantovým šperkem avrátí se pro ni

zapůl dne, jak mu máme věřit, že si té

hodnoty vážil? Samozřejmě, většina dárců

vám řekne – ajá se jich nechci dotknout – že

darovali vdobré víře, účel se zdál věro-

hodný aoni prostě chtějí pomáhat. Dobře,

stát nemůže sice rezignovat nasvou roli

vochraně lidí atrestání podvodníků, ale jak

velké úřady aaparáty bychom museli mít,

kdyby každá dobročinnost měla mít všechno

schválené, potvrzené azpětně prověřené?

Kdo by to platil? Nestálo by to víc než výno-

sy charitativních aktivit?

Ale přesto, mnozí lidé by chtěli přísněj-

ší regulaci.

Ať se nikdo nezlobí, ale to není možné.

Pokud si chceme udržet demokratický

charakter společnosti, pokud netoužíme

ponávratu kpoměrům, kdy úřad schvalo-

val, ahlavně předem musel povolit každou

aktivitu, nevolejme potuhé administrativní

regulaci. Současná úprava je vyhovující,

sbírku musíte ohlásit krajskému úřadu apo-

dat zprávu ovyúčtování.

Ovšem žádný úředník nemůže podrobně

zkoumat, zda peníze byly využity opravdu

racionálně, zda si přitom někdo rafinova-

ně nenamastil kapsu. Dnes je vtéto zemi

svoboda sdružování, kzaložení obecně

prospěšné společnosti stačí registrace

uministerstva vnitra. To posoudí, zda není

překračován zákon vesmyslu třeba ochrany

lidských práv, ato stačí. Trvám natom, že

dál bychom jít neměli.

Zkrátka jde-li ospravedlnost vtom nej-

širším slova smyslu, musejí ji občané pře-

devším chtít. Ne odstátu, ale odsebe. Když

vás osloví někdo nachodníku skasičkou,