Strana 9
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 6 - 2012
ovšem, že itady je zřetelná tendence mužů
vproduktivním věku utíkat před novou situ-
ací, zatímco vevěku seniorském právě muži
prokazují větší schopnost vytrvat než ženy.
Dokonce právě vtéto věkové kategorii vidí-
me užen jakousi „pomstu“ namužích, kteří
léta byli úspěšní, táhli celou rodinu, zkrátka
trochu dominovali, anajednou trpí vážným
postižením. Žena svým odchodem si jaksi
vrací ta léta, kdy žila vestínu partnera.
Mluvil jste ovýzvě, kterou přináší
nová těžká zkušenost. Platí opravdu
známá banalita – co tě nezabije, to tě
posílí?
Řekl bych, že ano. Ovšem málo se mluví ood-
povědnosti samotných postižených. Pokud
nejsou těžce poškozeni mentálně asmyslově,
jsou přece ioni odpovědni zazlepšení nebo
zhoršení vztahu. Hodně záleží najejich
postojích areakcích. Hodně škody mohou
napáchat, když sami sebe prohlásí zastřed
světa apřestanou uznávat potřeby, zájmy, ži-
vot partnera. Zatrpklost je naprosto nejhorší
reakce azpravidla vede kvážné krizi.
Azase – platí, že už tu jakási se-
bestřednost musela být?
Jistě, třeba ivelmi, velmi skrytá.
Mnoho zejména maminek postižených
dětí říká, že jejich hlavní oporou je na-
jednou víra, myšleno náboženská víra.
Jaká je vaše zkušenost?
Možná vás překvapím, ale docela malá.
Lidé, kteří mají oporu vjakékoli víře, se
vnaší poradně objeví málokdy. Psycholog
je přece ten, kdo vám má pomoci. Když ale
máte někoho jiného, poradnu zkrátka ne-
potřebujete. Pokud načerpáte sílu arozum
jinde, prosím. Samozřejmě vylučuji nějaké
sekty ajiné způsoby manipulace.
Muž je více orientován
navýkon, naúspěch,
apříchod postiženého
dítěte vnímá někdy
jako důkaz svého
selhání.
�