Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

můžeš / číslo 6 - 2012

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

SLOUPEK

Martina KOVÁŘE

Jaké vzpomínky

máte naautoškolu?

Taky jste museli jezdit sučitelem vautoškole

pro kachlíky, křezníkovi anaúřad? To už

je dávno…

Nejvíc mne bavilo ježdění nacvičišti – ta

kombinace škodovky „stopětky“ a„moderní

technologie“.

Byli jsme totiž nadálku ovládáni vysílačkou

coby virtuálním učitelem, který může vždy

zabrzdit.

„Aááá, černí jezdci,“ přivítal nás tam tehdy

skamarádem velitel cvičiště, když viděl

rozjezd naruční brzdu achcípnutý motor se

zařazenou jedničkou. Usoudil, že se snámi

nebude zdržovat, ukázal nám, jak máme

jezdit poškváře osmičky, ašel dohospody

natlačenku. Ovladač-vysílačku si vzal se-

bou, což jsme viděli, av18 letech nás tehdy

nahřišti nejvíc zajímalo, kdy zajde zaroh.

Apak jsme se dotoho pustili. Mrskali jsme

tam hodiny, točili se smykem naručku, no

prostě vcizím autě...

Najednou se vyřítil zpoza rohu učitel abylo

evidentní, že jsme odněj daleko anemůže

nás zastavit.

Strašně nám vynadal, mluvil otom, jak

snadno se „hundertpětka“ otáčí nastřechu,

apolicajt nazávěrečných jízdách byl pak

obzvlášť přísný! Ale nanás ze zemědělských

rodin, kteří jsme od10 let jezdili vším, co

stálo napoli avedvoře, si nepřišli.

Vzpomněl jsem si nato popěti letech. To

jsem si „pomohl“ kručnímu řízení doauta

anikdo se mě neptal, jak chromý odhlavy

kpatě zvládnu vautě úplně nové podmínky.

Zkusil jsem si to jednou klesu ahned potom

jsem hnal vprosinci 1989 favorita nalože-

ného letáky Občanského fóra nademonstra-

ci naLipno.

Předpokládám, že si také myslíte, že ani

jeden zmíněný případ není to pravé.

Vcivilizovaném světě je léta dobrou praxí

zjišťovat „zbytkový řidičský potenciál“

osoby se znevýhodněním apodle toho

projektovat úpravy vautě. Je to dokonce

podmínka pro státní dotaci. Unás? Zatím

asi pohádka. Kdekdo řídí auto násadou

odkoštěte ananose má brýle, přes které už

x let moc nevidí.

Jeden velký průšvih už se stal – policisté

dokazovali nedávno jedné řidičce, že by

svhodnou úpravou auto ubrzdila aneza-

bila.

Možná však jde jen ominoritní problém

vdnešní silnici, kdy vdírách akolejích udrží

auto vpřímém směru málokdo...



Autor je bývalý automobilový závodník,

člen rady Konta BARIÉRY.

Suzuki Splash sautomatickou převodovkou

asručním ovládáním plynu abrzdy.

„Zájemcům zařizujeme ubytování vústavu

pro tělesně postižené Kociánka, kde je ráno

vyzvedáváme avečer vysazujeme,“ říká Ro-

man Formánek, vedoucí autoškoly Canocar.

Autoškola ve vlastním autě

Řidičák je však možné získat itehdy, když má

uchazeč upraveno své vlastní auto ještě dříve,

než získá oprávnění. Proti výcvikovému vozi-

dlu vněm chybí druhé pedály pro učitele.

Názory nato, která cesta je vhodnější, se

liší. „Podle mě to není správné. Výcvikové

auto má nastraně učitele pedály, aten tedy

může lépe zakročit, když žák udělá něco

špatně,“ hájí Pavel Peml kurzy vespeciálně

upraveném výcvikovém voze.

„Já pedály téměř nepoužívám ani se zdra-

vými uchazeči. Zkušený učitel si umí navést

žáka tak, aby dojízdy nemusel zasahovat,“

kontruje Roman Formánek, jemuž nevadí

vykonávat instruktáž ani vevoze uchazeče.

Podobný názor má také Jiří Martínek

ztřeboňské autoškoly Martínek – Rakovec.

„Napáku brzdy uvolantu se dá ze sedadla

spolujezdce dosáhnout, takže vtom nevidím

problém,“ říká.

Jeho autoškola se výcviku postižených

věnuje jen okrajově. Upravené auto vesvém

vozovém parku nemá, ale když se přihlásí

například zájemce bez levé nohy, může výcvik

absolvovat vautě sautomatickou převodov-

kou. Takový vůz třeboňské autoškole nechybí.

Leckterá autoškola však handicapované-

ho odmítne. Buď nemá auto sautomatem,

anebo jí chybí zkušenosti svýcvikem posti-

žených, takže si neporadí ani vsituaci, kdy

má uchazeč vlastní upravené vozidlo, nebo

sídlí vetřetím patře vbudově bez výtahu

abez bezbariérových toalet. Kvůli absenci

zázemí pro teoretickou část výcviku tak

účast člověka navozíku odpadá.

Co s řidičákem po úrazu

Autoškoly nepracují jen spostiženými, kteří

chtějí získat řidičák. Obracejí se naně ilidé

poúrazu.

Když lékař pochybuje otom, jestli pacient

zvládne poúraze řízení auta, bude poněm

chtít potvrzení zautoškoly. „Obracejí se

nanás pravidelně lidé poúraze. Musíme

snimi doprovozu, abychom zjistili, jestli jsou

schopni auto bezpečně ovládat. Pokud ano,

vystavíme jim potvrzení pro lékaře,“ vysvět-

luje Roman Formánek zautoškoly Canocar.

Když se ukáže, že řidič auto nezvládá,

lékař to nahlásí obecnímu úřadu srozšíře-

nou působností, aten postiženému odebere

řidičák. 

AUTOŠKOLA PEML

má vesvém vozovém

parku osm aut

upravených pro výcvik

lidí spostižením. Díky

tomu, že sídlí nedaleko

firmy Hurt, může rychle

přizpůsobit ovladače

vevozech handicapu

svých klientů.

KDYŽ NEMÁ AUTOŠKOLA

bezbariérový přístup, nakurzy

pro vozíčkáře může zapomenout.