Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14



můžeš / číslo 6 - 2012

TÉMA: Život s postiženým

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

O

bývací pokoj bezbariérového

bytu napražském Chodově

zdobí obrázky, jimž vévodí

slunečnice. Martina Švejdo-

vá při jejich malování ales-

poň naokamžik zapomíná

nastrašný večer před deseti

lety. Její život se vnoci ze 2. na3. července

2002 zhroutil. Právnička Raiffeisenbank se

vracela ze schůzky spřítelem, nedaleko je-

jího bytu ji však přepadl Ukrajinec Myroslav

Pnivčuk. Dva týdny předtím znásilnil dívku,

která přežila jeho útok jen proto, že se

AŽ TADY RODIČE

NEBUDOU

To, co se stalo Martině Švejdové, může potkat kohokoli

z nás. Její tragédie je násobená tím, že jako jediná

dcera svých rodičů je odkázána na jejich péči a pomoc.

Situace, kterou si žádný rodič nechce představit

a prožít. Martina a její staří rodiče ho ale žijí.

nebránila. Martina (dá se vůbec říci „bohu-

žel“?) ano. Jednadvacetiletý mladík, který

vČesku pobýval nelegálně, reagoval najejí

obranu nebývalým násilím. Strhal zmladé

ženy šaty, surově ji zbil azkopal. Údery jeho

nohou směřovaly nazáda, krk, nahlavu.

Místo klidného stáří těžký balvan

Ikdyž byl dopaden pár minut poútoku,

Martina Švejdová se už nikdy ze země

bez cizí pomoci nezvedla. Prožila měsíce

vnemocnici arehabilitačních zařízeních.

Dny tráví jen navozíku nebo vposteli. Může

sobtížemi tlačit kola svého vozíku, může

sproblémy malovat své obrázky. Bez asis-

tence se však nedostane zpostele navozík

anaopak, toaleta, hygiena, oblékání – nato

vše potřebuje cizí ruce anohy. Jenže jejími

jedinými pomocníky jsou stárnoucí rodiče.

„Když se to Martině stalo, bylo mi čty-

řiašedesát, dnes odeset let více. Manžel je

otřináct let starší, letos mu bude 87 let,“ vy-

světluje smutně Martinina maminka Jana.

Oba rodiče byli vden dceřina přepadení již

vdůchodu, osud před ně během jediného

dne postavil úkoly, onichž je ani nenapadlo

přemýšlet. Počítali stím, že to bude jejich

dcera, která se oně jednou vpozdním stáří

postará. Najednou se ocitli vsituaci, kdy se

takové role změnily. „My smanželem nemá-

me sourozence, žádné příbuzné, Martina

je jedináček. Byla to strašná situace, ale

ipodeseti letech je velmi obtížné se stako-

vou situací smířit,“ tvrdí maminka.

Víc než rok trvalo, než se vsituaci vůbec

zorientovali. Najednou ze dne naden

museli zjišťovat, jaké možnosti handicapo-

vaný člověk má, naco má vsystému dávek

právo, naco ne. Žádné plánování dalších

cest posvětě aobjevování exotických krajů,

žádné plány nazvelebování chaty. Rána,

tma, probuzení doreality.

Drží je jiskřička naděje

Martina byla první rok vnemocnicích,

vrehabilitačních zřízeních, protože jak její

Konto BARIÉRY

pro Martinu Švejdovou

„Je to záležitost, kdy stojí zato pomáhat

co nejvíc,“ tvrdí ředitelka Konta BARIÉRY

Božena Jirků. „Snažíme se paní Švejdové

ijejím rodičům usnadnit situaci,

dlouhodobě jim přispíváme napomůcky,

rehabilitaci nebo asistenční služby.“

Nadace pomáhala při obstarání

bezbariérového bydlení ajedním zcílů,

pokud by to dobudoucna zdravotní stav

Martiny Švejdové dovolil, je pomoci jí

ismožností částečného pracovního

úvazku, který by vyhovoval jejímu

fyzickému omezení.

info

NENADÁLÁ

ŽIVOTNÍ

SITUACE

naučila

Martinu Švej-

dovou příliš

nepřemýšlet

nad dalekou

budoucností.

Rodiče jsou

Martině

velkou opo-

rou –doslova

adopísmene.

Ale stáří je

zmáhá.