Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 6 - 2012

KŘESADLO

Lucie Zpěváková je čerstvá nositelka ceny Křesadlo

za rok 2011 v Ústeckém kraji. Devět let věnuje

svůj osobní čas dětem a mládeži.

DOBROVOLNĚ

U DĚTÍ S PĚTI PÉ

Text: NAĎA KOCÁBKOVÁ

Foto: ARCHIV

P

roč to dělá? Odpověď je podle ní

jednoduchá: „Když jsem začala

studovat, hledala jsem, co bych

mohla dělat nejen pro sebe, ale

ipro ostatní. Napodzim roku 2003

mě upoutal leták odobrovolnictví,

tak jsem to zkusila azůstala utoho

dodnes,“ definovala svůj názor navěc.

Dávno je dnes také tomu, kdy se zapojila

se doPěti Pé, preventivního programu pro

děti, které to mají ze zdravotních, sociálních

či jiných důvodů vživotě složitější než jejich

běžní vrstevníci. Poodhrneme-li tajemno ná-

zvu projektu, který má vústeckém dobrovol-

nickém centru stále zelenou, skrývá se zatím

konkrétně přátelství, prevence, pomoc, péče

apodpora. To vše ze strany staršího kama-

ráda-dobrovolníka, který se mu snaží achce

pomáhat se sjejich handicapem vyrovnat.

Studnice nápadů

Michaela Procházková zdobrovolnického

centra, která Lucii Zpěvákovou velice dobře

zná, naadresu kolegyně-dobrovolnice říká:

„Je studnicí nápadů, inspirací pro ostatní,

spolehlivým, přemýšlivým inadšeným dob-

rovolníkem, člověkem se srdcem irozumem

nasprávném místě. Lucie se podle ní nejdří-

ve tři roky pravidelně každý týden setkávala

sKristínkou. Ta neměla žádné sourozence

ažila pouze smaminkou, která trpěla du-

ševní poruchou. Lucka se pro Kristínku stala

skutečnou avelkou oporou. Jejím prostřed-

nictvím se malé svěřenkyni doslova otevíraly

oči, poznávala věci amísta, která doposud

neměla možnost vidět. Pro malou kamarád-

ku se brzy adoslova stala nepostradatelným

avelice důležitým člověkem.

Když poúspěšném bakalářském studiu

nadešel čas druhých vysokoškolských studií –

místo Ústí až vdalekém Brně – neměla Lucie

Zpěváková vúmyslu ani vnovém působišti

se svými dobrovolnickými aktivitami udětí

skončit. Protože je to, jak zasvěcení tvrdí,

člověk činorodý, pátrala ivnovém městě

posmysluplném uplatnění. Vrámci orga-

nizace Ratolest aprogramu pro ohroženou

mládež Lata se dostala kpomoci vDiagnos-

tickém ústavu vBrně pro mládež od15 do18

let. Setkávala se tu smladistvými apomá-

hala při pořádání různých akcí. Podle Lucie

Zpěvákové veřejnost stále otěchto zařízeních

mnoho neví aobčas mají lidé imylné před-

stavy. Sama odětech zde umístěných měla

jen pramálo informací. Postupně zjistila,

že jde okluky aděvčata, kteří žijí vtěžkých

životních podmínkách anevědí, jak ztoho

ven, utíkají zdomova, potýkají se závislost-

mi, mají výchovné problémy. Byl to zkrátka

úplně jiný svět, než doposud měla možnost

při práci sdětmi amládeží poznat.

Návrat k Nikolce

Podokončení magisterského studia vBrně

se vduchu hesla dobří holubi se vracejí

vrátila doÚstí nad Labem azároveň ikpráci

vdobrovolnickém centru ajeho progra-

mu Pět Pé. Záhy se ujala způsobem sobě

vlastním malé Nikolky. Úspěchem bylo, že

Lucce postupně začala důvěřovat imamin-

ka, aděvčata tak spolu mohla trávit volné

chvilky také mimo bydliště, řádit nabruslích

nebo se psem aodbourávat tak Nikolčiny

obavy iživotní překážky. Lucii utéto práce

najdete dodnes. Tvrdí, že netouží pome-

tálech auznáních, ale sportovně přiznává,

že ji Křesadlo potěšilo. Skrývá se zatím to,

oč jí vjejí práci jde především. Osobně je

totiž svědkem konkrétních pokroků malé

kamarádky avidí, že to, čemu věnuje svůj

čas, má smysl. „Já vím, že Křesadlo je forma

poděkování zato, co člověk dělá. Asamo-

zřejmě každý dík povzbuzuje amotivuje.

Tak své Křesadlo vnímám také já,“ glosovala

dobrovolnice skromně při slavnostním veče-

ru své výjimečné okamžiky. 

Letos  +  podesáté

Křesadla uděluje ústecké Dobrovolnické

centrum každoročně, letos to bylo už

podesáté. Šest jednotlivců ajeden tým,

kteří cenu převzali, se významným

způsobem účastní dobrovolnických

aktivit vcelém Ústeckém kraji. Jsou

to Radek Hendrych zDěčína, Lucie

Zpěváková aKarla Pabiánová zÚstí nad

Labem, Irina Gorgol zTeplic, Růžena

Jarošová zMostu, Martin Rožek

zHorního Jiřetína adva zástupci týmu

dobrovolníků zLubence (Louny) –

manželé Richard aJitka Kantovi.

info

LUCIE ZPĚVÁKOVÁ

(vpravo nahoře)

pracuje vústeckém

dobrovolnickém

centru už devět let.

Zapojila se dojeho

programu Pět Pé.