Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25

Kačer (tehdy vedl divadelní studio na

Žižkově) – měl jsem v jeho nastu-

dování Shakespearovy Bouře dělat

Arie la, vzdušného ducha. Že prý na to

mám figuru! Kvůli roli jsem si tehdy

chtěl vzít pár lekcí u Libuše Havelko-

vé. V našem telefonním dialogu byla

po dotazu znát malá zámlka, takže

jsem se jí zeptal: „To je ale asi špatný

nápad, že?“ a paní Havelková na to:

„Ne, my takového herce nemáme, tak

ztepilého! A když jsem s režisérem

České hnutí speciálních olympiád

(ČHSO)

Existuje od roku  (původně Československé, později

České hnutí speciálních olympiád). Organizuje akce

speciálních olympiád, s plejádou  letních a devíti zimních

sportů. V České republice je do tohoto programu zapojeno

asi tři tisíce sportovců.

Více informací na www.specialolympics.cz.

Ivem Novákem natáčel film Operace

mé dcery, při posledním záběru vez-

li moji dceru na operaci, nastal oka-

mžik loučení. Uslyšel jsem výkřik:

„Stát!“ od režiséra. Ohradil jsem se:

„Ale pane režisére, já nestačil ani…“

Namítl jen krátce: „Zase jste byl ztepi-

lý!“ Tenhle film žije dodnes, a my dva

jsme se rozcházeli velmi přátelsky.

Baletu jste byl čas od času

„nevěrný“ sfilmem. Nejvíc ale

sdivadlem – ten vztah jste zatím

neukončil…

Zpočátku mě ani nenapadlo, že budu

hrát ve filmu ani že budu známý. Za-

čínal jsem roličkou ve Starcích na

chmelu, pokračoval jsem Kristiánem

v Markétě Lazarové. Pokaždé jsem

dělal kamerové zkoušky, mnohdy to

byla náhoda, štěstí. Víte, chodit na di-

vadelní jeviště mě stále těší, přináší

mi to naplnění. Všechny ty tři uměny

– muzikál, činohra, ale v hlavní roli

balet – mě nepřestávají zajímat!

Na co se rád díváte zvlastní

filmografie?

Pořád si myslím, že v žánru vese-

lohry je výborně natočená komedie

Marie Poledňákové Jak vytrhnout

velrybě stoličku. Já měl být původně

vlastně supervizor vybraného her-

ce, režisérka si přála, aby povely na

baletním sále byly autentické. Ale po

čtrnácti dnech názor změnila: „Co bys

komu radil, zahraj si to sám…“ Musím

ještě přidat snímek Den pro mou lás-

ku, komorní drama s tématem, které

nestárne, a variaci režiséra Herze na

klasickou pohádku Panna a netvor.

Jaký čas prožíváte teď, vneuvěři-

telné sedmdesátce?

Jsem poradce a patron na dvou ško-

lách, na Mezinárodní konzervatoři,

Dlouholetý šéf

baletu Národního

divadla

Nezapomenutelný

Macbeth...

Ve filmu Marie

Poledňákové

Jak vytrhnout

velrybě stoličku