Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

lometrů do Prahy na trénink. Monoski

by se jí líbila, ale fyzicky ji nezvládá.

Těžkosti vycházejí především

z praktické stránky života: „Když na-

chumelí, je to náročné. V posledních

letech se to nestává tak často, ale

i tak to stačí… Bohužel musím říct,

že velký podíl na mých trampotách

mají paradoxně technické služby.

Jakmile totiž napadne tolik sněhu,

že je potřeba protáhnout ulice, pravi-

delně mi nahrnou závěj za auto, kte-

ré parkuji na vyhrazeném stání před

domem,“ posteskne si Jana, která žije

s maminkou v jednom z paneláků na

místním sídlišti.

„Napsala jsem jim již několik

e-mailů, na které mi nikdo neodpově-

děl, a vesele hrnou dál… To jsem pak

závislá na pomoci mamky nebo brat-

ra,“ konstatuje Jana, která jezdí každý

den ve čtvrt na šest ráno do práce. Ani

po osmi hodinách pracovní doby to

pak nebývá lepší. „Před návratem ze

zaměstnání volám domů, aby zjistili,

jaká je situace, a případně mi opět po-

mohli. V práci mám naštěstí ochotné

kolegy, kteří pro mě přijdou až k autu,

očistí mi vozík a podobně.“

Pokud jsou chodníky neupravené,

vše potřebné pro Janu obstarává ma-

minka. Kromě zmíněné práce a cur-

lingu, který provozuje na vrcholové

úrovni, prý nic moc jiného nedělá.

„Maximálně vyrazím na návštěvu

k bratrovi, který bydlí půl kilometru

od nás. I tak ale jedu autem. Při sně-

hu by to zabralo 45 minut, a to ještě

na elektrickém vozíku. Pokud sníh

není, chodím pravidelně na nákupy

do nedalekého obchodního středis-

ka,“ líčí Jana.

Pokud se zamyslí nad variantou,

že by žila sama, mluví o nutnosti

asistence nebo změny bydliště. „Ve

městě je pár bezbariérových bytů,

kde žijí vesměs starší lidé. Asi bych

raději volila cestu placené pomoci.

Myslím, že ve velkých městech, jako

je Praha, má vozíčkář snazší život –

a v zimě to platí dvojnásob,“ konsta-

tuje na závěr Jana.



Můžeš

podpořit

dobrou

věc!

INZERUJ

VČASOPISE

MŮŽEŠ

OBJEDNÁVKY

INZERCE:

Veronika Vojtíková

tel.:

725 208 298

e-mail:

veronika.vojtikova@muzes.cz

Po úrazu

na lyžích

nechodí,

dnes hraje

vrcholový

curling.

Když nachumelí, je to náročné.

V posledních letech se to nestává

tak často, ale i tak to stačí…

Bohužel musím říct, že velký podíl

na mých trampotách mají

paradoxně technické služby.