Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

ti, sdiskusí kolem inkluze, kolem

postavení neziskovek?

Zkušenosti opravdu máme. A vi-

díme, že ta debata je těžkopádná,

často zbytečně nesmiřitelná a hlav-

ně plná neinformovaných postojů

a přístupů. To si lidé s postižením

nezaslouží a nezaslouží si to ani ti,

kteří o ně pečují, v drtivé většině

dobře, kvalifikovaně, s prokazatel-

nými výsledky.

Které největší mýty apověry jste

na začátku museli překonávat?

Myslím, že je to stále stejné. Malá

česká závist. Když někdo dělá dobře

práci s handicapovanými, u určitých

jednotlivců to vzbuzuje závist. Kupo-

divu i u politiků na všech úrovních.

Kolik jsme už slyšeli útoků, pomluv

i vyslovených lží na adresu nezisko-

vek, kolikrát i nejvyšší ústavní čini-

telé veřejně prokázali úplnou nezna-

lost této problematiky. Nejprve silná

slova, třeba i na parlamentní půdě,

a když se ukáže, že jde o demago-

gii, pak ticho, žádná omluva, žádné

přiznání. To je špatné hlavně kvůli li-

dem, kteří práci s lidmi s postiženími

dělají.

Jak jsme se imy, občanská spo-

lečnost, naučili chápat tuto práci?

Už jenom tím, že jsme problém posti-

žených vytáhli na světlo boží, že jsme

tyto lidi přestali schovávat za vyso-

kými zdmi a doslova je ukázali všem,

došlo k obrovské proměně. Mnohá

tabu padla, ukázalo se, že ve společ-

nosti jsou velké zdroje solidarity, po-

chopení a ochoty pomáhat. I firmy se

na učily velké společenské odpověd-

nosti. A učíme se všichni stále. Protože

se jednak mění naše představy o péči

a jednak máme po těch letech úplně

jiné možnosti – i finanční, právní, ale

i v medicíně, v kompenzacích růz-

ných vad, v léčení dříve beznadějných

diagnóz. Vezměte třeba možnosti vy-

užití výpočetní techniky ve výuce,

v diagnostice, v hledání nových šancí

pro lidi s postižením. To vše mění náš

život a práci neziskovek. Samozřejmě

to vede i k nekonečnému zlepšování

pečujících, k novým požadavkům na

jejich kvalifikaci.

Řekla byste, že novým úkolem

pro společnost je izměna přístu

-

pu kseniorům? Brzy budou snad

nejvýznamnější společenskou

skupinou…

My jsme stáří v minulém režimu tak

trochu vytlačili. Ale i objektivně se

My jsme stáří v minulém

režimu tak trochu

vytlačili. Ale i objektivně

se změnil obraz života.

Rodiny se bohužel

často rozpadají, dřívější

soudržnost nahrazuje

často individualismus.

Svoboda nám bohužel

přinesla i jistý rozpad

vztahů mezi generacemi.

Kdo ji zná,

ocení i její

otevřenost.