Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

ŽIVOT

Za nic by

neměnila

Před sedmi lety jsme

o Kristýně Ševčíkové psali

jako o single dívce na vozíku,

která se netrápí tím, že nemá

partnera. Dnes se jmenuje

Julinová, oslavila čtyřicáté

narozeniny, ale především

je maminkou šestnáctiměsíčního

chlapečka Teodora.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Její život se od základu změnil. Stále

sice i přes svoji spinální atrofii pů-

sobí jako energická moravská děv-

čica, svoje ubývající síly však nyní

upíná místo na hudební festivaly

k péči o synka a domácnost. Nepopí-

rá přitom, že mateřství její diagnózu

zhoršilo. Už se nepostaví, ruce také

nedokážou co dřív. Přesto by za nic

na světě neměnila a všechno báječ-

ně zvládá, byť s pomocí svého muže,

rodiny a okolí.

TEN PRAVÝ

Povídáme si v moderním a vzorně

upraveném podkrovním bytě jed-

noho rodinného domu ve Veselé

u Zlína. V přízemí bydlí matka jejího

muže Eduarda (35). Ten svoji nastá-

vající, ještě než vybudovali venkovní

výtah, nosil přes dva roky do schodů

v náruči. To je příznačné hned z ně-

kolika důvodů – jednak tato kopco-

vitá vesnice nedaleko kdysi slovut-

ných Slušovic oplývá bariérami na

všech rozích a jednak to dokazuje,

že Kristýna ani její manžel se něčím

takovým nenechají rozházet.

„Je mi úplně jedno, že Kristýna

nechodí. Hledal jsem ženu, co se mi

bude líbit a má v pořádku hlavu. Vět-

šina holek to má dnes naopak. Mož-

ná nemají špatné nohy, ale s jejich

uvažováním je to horší… Okolí mě

sice občas staví do role borce, který

se dokáže starat o babu na vozíku,

ale já to tak vůbec nevidím. Hlav-

ně, že si rozumíme, pak je všechno

v pohodě a normálka, žádný rozdíl

oproti životu s chodící holkou nevi-

dím. A že musím občas dělat něco,

co jiní chlapi nemusejí? V každé ro-

dině máte nějaké povinnosti. Tyhle

jsou možná trochu specifické, ale

neřekl bych, že to je nějaká práce

navíc,“ shrnuje s nadhledem situaci

sympatický řidič náklaďáku Eda.

To, že Kristýna „narazila“ na toho

pravého, se projevilo, když začali

mluvit o budoucím potomkovi. „Na

přelomu let 2016 a 2017 to pro mě

začalo být téma. Do té doby jsem si

otázku mateřství moc nepřipouště-

la. Nejen proto, že do té doby jsem

neměla vztah, v němž by to přišlo na

pořad dne, ale asi také kvůli svojí dia-

gnóze. Pak se však ozvaly biologické

hodiny a začali jsme o tom uvažovat.

Kristýna si roli

maminky užívá.