Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

REFLEKTOR / BUDOVÁNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE

9

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Je to už více než třiadvacet let, co se

manželům Červinkovým narodila

dvojčata Jakub a Tomáš. Byla nedo-

nošená, takže musela zůstat v inku-

bátorech. V čase nedostatku telefonů

(zdá se to jako před sto lety!) chodila

maminka Mirka telefonovat z míst-

ního obchodu do nemocnice, aby se

každý den dozvěděla, jak se klukům

daří. A právě tady poprvé uslyšela,

že Tomáš má krvácení do mozku

a prognóza jeho dalšího vývoje není

pěkná.

Co tehdy mohla mladá žena vědět

o životě lidí s postižením? Měla jen

jednu zkušenost z rodiny – od tety,

která prožila v padesátých letech

podobnou situaci. Tehdy existovalo

jediné řešení: dítě umístit do ústavu,

pokud možno co nejdál od rodiny,

aby návštěvy nerušily. A co měly ru-

šit? Především všechny pokusy po-

stavit se osudu.

Červinkovi se okamžitě vypravi-

li do porodnice, kde se jim špatná

zpráva potvrdila a od lékařů dostali

rovnou doporučení na umístění syna

do ústavní péče. Když přijeli domů,

jen tiše seděli, až… Až manžel paní

Mirky řekl: „Necháme si ho doma.“

Pro lidi, kteří neměli žádnou zkuše-

nost s péčí o dítě s postižením, žád-

nou představu, co všechno se budou

muset naučit a zvládnout, žádný od-

had, jaké budou další roky, to byla

hodně odvážná volba.

V Centru Orion dnes sedí Tomáš

u počítače, na uších má sluchátka

a hraje hry – má rád simulátory ří-

zení, hlavně zemědělských strojů

nebo kamionů. Neumí sice číst, ale

umí si říci, co potřebuje, umí si sám

domluvit asistenta, dohodnout se

s ním na dalším programu… Prostě

komunikuje a dělá radost rodině, ba-

bičce, dědovi i okolí. Viditelné plody

tehdejšího odvážného rozhodnutí.

A úžasné výsledky letité práce, do

které se maminka spolu s dalšími

ženami pustila.

Co nikdy

nezaplatíte

Ve východočeském

Rychnově nad

Kněžnou dokázala

skupina maminek dětí

snelehkým postižením

doslova zničeho vytvořit

místo pro barevný život.

Miroslava

Červinková se

spokojeným

synem

Tomášem. Ale

dalo to práci.