Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – NOVÝ ZÉLAND

to půjde projet. Do toho se pletou

stromy a větve. Přitom na raftu mohl

plnohodnotně pádlovat jen brácha.

Navíc těsně před naším příletem pro-

běhlo zemětřesení a povodně, které

utrhaly kusy břehů a cest. Ovšem my

přicestovali už v době největšího su-

cha. Pořád jsme se prali s mělčinou

a kameny. Bratr mě i s raftem často

musel tahat, připadal si jako burlak

na Volze,“ usmívá se Honza.

Pro auto se vždy po několika dnech

vypravil Honzův bratr Marek zpátky

autostopem. Vše ještě opepřilo po-

časí, když se střídalo slunce, déšť

a silný vítr. „Zažili jsme i písečno-

-prašnou bouři. Tehdy nás zachránil

rybář Phil, který jel náhodou kolem

na čtyřkolce. Odvezl Marka na stop,

Kdo je Jan Herman

Během . ročníku gymnázia se mu stala autonehoda, po

které ochrnul na dolní končetiny. Žije vPlzni, kde také

vsoučasnosti studuje práva. Věnoval se marketingové

komunikaci, svou budoucnost však vidí vadvokacii. Patří

ke stipendistům Konta Bariéry.

Aktivně se věnuje sportu, především florbalu, vněmž to

dotáhl až do reprezentačního výběru. Rekreačně jezdí na

handbiku.

zatímco já čekal u věcí. Postupně mě

zadouval písek, když se asi po hodi-

ně Phil vrátil, aby mi pomohl. Scho-

val mě, ukotvil loď a za další půl ho-

diny mi přivezl jídlo. O další hodinu

později přivezl bráchu i s valníkem,

na který naložil raft, protože bylo

jasné, že ho dva kilometry k silnici

nemůžeme vlastními silami dotáh-

nout. Za to veškeré dobrodiní nic

nechtěl, tak jsme ho alespoň pozvali

do hospody,“ líčí Honza asi nejdra-

matičtější okamžiky výpravy. Snad

je to hezké cestovatelské pravidlo,

že v největší nouzi narazíte na dobré

lidi. V hospodě zároveň dobrodruzi

poznali další místní zvyk – obsluha

po zavírací době rozváží štamgasty

autem domů.

Dobrodružství má Honza zjevně

rád, ale zatím sbírá odvahu na reali-

zaci svého dalšího snu – rybolovu na

kanadských řekách. Poněkud jej brz-

dí strach z atrakce, již Nový Zéland

neskýtá, totiž z medvědů, které také

baví lovit lososy a konkurenci v po-

době rybářů nemají moc rádi.



Sjíždění řek a rybaření bylo hlavní

náplní druhé cesty, která přinesla

krásné zážitky i náročné situace.

Zažili jsme i písečno-

-prašnou bouři. Tehdy

nás zachránil rybář Phil,

který jel náhodou kolem

na čtyřkolce. Odvezl

Marka na stop, zatímco

já čekal u věcí.

Poklidná póza

na mostě je

opakem toho,

co lze zažít

s raftem v korytech

novozélandských

řek.

S vozíkem

se dá dostat

až do nitra přírody

a i na odlehlých

místech lze najít

bezbariérové WC.