Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

Důležitá
administrativa?
Dobu, kdy slib řečený a potvrzený
rukoudáním platil a byl závazný,
zdaleka nepamatuji. Ani tu, kdy
porušení čestného slova bylo
srovnatelné se ztrátou cti, protože
slušný člověk to nedělal. Žijeme
v době, kdy pro mnoho lidí tyto
hodnoty neplatí. Nedivme se, není
to tak dávno, co platil slogan „Kdo
nekrade, okrádá vlastní rodinu“.
A tak se vše zapisuje, dělají se
tabulky, statistiky…
Za dobu mého profesního života
administrativa ve zdravotnictví
narostla neuvěřitelným způsobem.
Na vše musí být papír, vše musí být
zapsané, uveden čas, podpis, razítko.
Co jen formulářů musí vyplnit sestra
v nemocnici, sociální pracovník
v neziskovce, kolik podpisů dělá
pacient po přijetí na lůžko (ještě, že
jsme gramotní a umíme číst a psát.
Nedovedu si představit, že by sestra
měla pacientovi vše předčítat…).
Pokud neuděláme statistiku
a nedoložíme naši práci čísly, jako
by nebyla. Na straně jedné. Ale
kdybychom měli registr pacientů
s poškozením míchy (úrazovým
i neúrazovým), ne proto, abychom
se někomu šťourali v životě, ale
proto, abychom věděli, kolik
lidí s mobilitou na vozíku z této
příčiny u nás žije, jakého věku se
dožívají, jaký je rozdíl v dožití ve
srovnání s chodícími vrstevníky,
jaké jsou jejich nejčastější zdravotní
komplikace a na co umírají nebo
kolik jich potřebuje osobní asistenci,
mohli bychom bojovat za lepší
nastavení systému péče s benefitem
pro všechny uživatele. To bez
znalosti čísel nelze. Jen bychom měli
rozlišovat, co a s jakými výstupy
opravdu potřebujeme a kdy se jedná
jen o naplnění pracovní doby dalších
úředníků.
Autorka je lékařka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
11
Centrum Orion, z. s.
Organizace vznikla na konci roku  jako Občanské
sdružení rodičů apřátel dětí shandicapem ORION. Zmalé
dobrovolnické organizace se odevět let později stává
registrovaný poskytovatel sociálních služeb pro celý okres.
Dnes je Centrum Orion zavedenou neziskovou organizací
nabízející osobní asistenci aCentrum denních služeb.
Mimo jiné pořádá také aktivity pro celé rodiny, např.
exkurze, výlety, rekondiční pobyty, hippoterapii, letní
tábory či vzdělávací semináře.
„Jsme organizace, která podporuje rodiny sdětmi
shandicapem, aby mohly žít stejný život jako jejich
vrstevníci.
Více na www.centrum-orion.cz
jen ta práce nebyla provázena tolika
administrativními povinnostmi…
Za velice důležitou činnost cent-
ra považují seznamování veřejnosti
s problematikou života osob s posti-
žením. „Tím, že jsme nedali děti do
ústavů, ale naopak jsme s nimi cho-
dili běžně na nejrůznější akce, jsme
ukázali všem neinformovaným, že
jsou to lidé jako ostatní, kteří patří do
běžného světa a jejich izolace není
ten správný program…“ říká Ilona
Mikušová a dodává, že její čtyřiadva-
cetiletý syn s mentálním postižením,
který letos končí praktickou školu,
je velice společenský a mezi lidmi
opravdu šťastný.
Sociální služby pro lidi s postiže-
ním, které se nedá kompenzovat, se
u nás dostaly na velmi dobrou úro-
veň. Průkopnické časy zakladatelek
Centra Orion se změnily na dobu,
kdy máme zákon, spoustu pro-
děcích předpisů, máme už i docela
dobře fungující příslušné odbory
krajských a městských úřadů, spo-
lehlivou síť poraden a další úplně
nové formy podpory lidí s postiže-
ním i jejich rodin.
Ještě jednu zkušenost z Rychnova
nad Kněžnou skromně připomíná
paní Ilona: „Je to práce plná citu a vel-
ch nároků na charakter a psychic-
kou odolnost. Umět pomáhat je jedna
věc, ale druhá je schopnost vcítit se
do duše malého i velkého človíčka,
kterému osud nadělil vážné postiže-
ní. I když se třeba v budoucnu pod-
statně zlepší odměňování našich pra-
covníků, tuto mimořádnou schopnost
prostě nikdy nezaplatíte…“
Na nástěnkách v chodbách
najdete stovky fotografií z výletů,
kulturních představení, sportu
i setkání u táboráku. Ale také celkem
nenápadný, hustě popsaný papír:
seznam sponzorů a dárců.
... aby si alespoň
trochu mohli
věřit. Pro nás
samozřejmost...
Ale zde?
Můžeš