Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

Hana Pachtová

(*1971)

Spisovatelka. Narodila se vPraze,

pracovala vněkolika reklamních

agenturách, své povídky afejetony

publikovala vrůzných časopisech.

Vroce  vyšla její prvotina Bůh

je pes, opět let později povídkový

soubor Adam aEma. Nedávno vyšla

další knížka, Bůh je miky mauz.

Roztroušená

skleróza

Onemocnění centrální nervové

soustavy. Vbílé hmotě mozku

amíchy vznikají roztroušená ložiska

(plaky). Projevem je únava, poruchy

hybnosti, zrakové problémy apotíže

sřečí. Diagnóza má několik fází

progrese.

z takových zvyklostí vykroutit. Vybrala

jsem sama sobě stupeň, který mi

vyhovuje. Stabilizovala jsem se.

Pořád chcete happyend? Před

dvěma roky jsem se vdala, se svým

mužem jsem se seznámila přes

seznamku, za tři měsíce mě požádal

o ruku. Po dvou letech musím říct,

že jsem se asi treﬁla, že jsem potkala

muže svého života…

ZASE SE STAVTE!

… z minuty na minutu se cítí Han-

ka strašně unavená. Odpovídá jen

krátce, chce odpočívat: „Všechno je

prostě jinak, přílivy a odlivy únavy

nezvládám. Chci vydat ještě další

knihu. Zase se stavte, tak asi za pět

let!“ usměje se.



že mám v těle špatné nervy. Radil mi

cvičení. V Praze jsem našla jogína,

který do té doby neměl s roztroušenou

sklerózou co do činění. Prostudoval

si moje tělo, můj životní styl a naučil

mě stát, ležet a chodit (tehdy jsem

skoro vůbec nechodila). Na čas se stal

nejpodstatnějším člověkem v mém

životě. Asi na dva roky jsem přestala

jíst maso, začala jsem chodit, denně

jsem meditovala. Všechno, k čemu

jsem během lekcí došla, jsem si

ale deﬁnovala sama. To nacházení

prostoru, oddělení, co je dobré a co ne,

je strašně důležité.

Stejně jako nikdo další s touhle

diagnózou ani já nevím, jak bude

moje „story“ pokračovat. Ale se

cvičením a s úpravou životosprávy

jde všechno podstatně líp. Už jsem na

cyklus navyklá a ono nejde lehce se

Můžeš