Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

čit lze i aplikaci Rankers Camping

NZ, která přináší přehled o cenách,

vybavení atd. – pozn. redakce.)

„Velmi populární jsou zde pěší tre-

ky. Na trasách bývá WC, voda, chaty

a někdy dokonce i bezbariérová spr-

cha, byť jen se studenou vodou – a to

i uprostřed ničeho. Přesto jsme s se-

bou pro jistotu vozili plastovou židli.

Bezbariérová toaleta je však doslova

v každé vesnici,“ vzpomíná nadšeně

Honza. To vše bezvadně udržované,

někdy i bez hlídače, jen se schránkou

důvěry, kam příchozí vhodí peníze

za svůj pobyt.

NA ÚPATÍ MORDORU

Výčet míst, která Honza na svých vý-

pravách po Novém Zélandu viděl, by

byl skutečně dlouhý. Navštívil však

i některé lokace natáčení filmové tri-

logie Pána prstenů, která zemi velmi

zpopularizovala. Nejznámější ves-

nici hobitů sice vynechal, ale okusil

například atmosféru pod filmovým

Mordorem.

Učaroval mu však také maják

Cape Reinga na nejsevernějším cípu

země, stejně jako mohutně se tyčící

sopky Taranaki a Tongariro. Viděl

horké prameny Hot Water Beach

probublávající pískem na pláži Mer-

cury Bay nebo se bezbariérově vy-

koupal v mořských vlnách u přístav-

ního města Tauranga.

Snad největší zážitky si však od-

nesl z hlavního cíle druhé výpravy –

z rybaření na řekách. „Těšili jsme se

hlavně na lov lososů, který vzhledem

k obráceným ročním obdobím na již-

ní polokouli připadá na přelom naší

zimy a jara. Naplánovali jsme si, že

s půjčeným raftem sjedeme pět řek

na Jižním ostrově. Příroda má však

svoji hlavu. Nakonec jsme se dostali

jen na dvě z nich, i to však bylo s vel-

kými obtížemi a nakonec jsme chytili

jen nějaké pstruhy,“ netají Honza jisté

zklamání z nenaplněného cíle.

BOJ SPŘÍRODOU

„Zdejší řeky jsou hodně divoké, stu-

dené a neupravené. Kamenitá ko-

ryta jsou jakž takž sjízdná až třeba

60 kilometrů před ústím do moře.

Přitom se větví klidně i do deseti

směrů a vy musíte odhadovat, kudy

Delší oddech během cesty vřele

doporučuji. Dlouhé hodiny v letadle

jsou pro vozíčkáře dost náročné.

A navíc poznáte další zajímavé místo,

Singapur se nám moc líbil.

a pokutu 400 NZD, tedy přibližně

šest tisíc korun – moje nejdražší

svačinka v životě,“ směje se Hon-

za, který si však místo pokuty mohl

zvolit už jen zákaz budoucího vstupu

do země.

SERVIS UPROSTŘED NIČEHO

Mladý cestovatel tvrdí, že cesta se

dá absolvovat bez důkladné či speci-

fické přípravy. Na místě lze bez pro-

blémů koupit větší auto (v případě

druhé výpravy za 3000 NZD, tedy

necelých padesát tisíc korun), regis-

trace se odbyde na poště a snadno

se při návratu obratem prodá. Někdy

dokonce s drobným ziskem.

Četná infocentra poskytují skvě-

lé komplexní turistické poradenství

včetně specifik pro vozíčkáře. „Po

celé zemi je spousta kempů. Jejich

vybavení se pohybuje od základní-

ho až po úplný luxus. Najdete je i na

těch nejodlehlejších místech, třeba

uprostřed lesa, a z devadesáti pro-

cent mají i bezbariérové WC. Cena

za osobu a noc se v těch lepších po-

hybuje kolem 20 místních dolarů,

tedy nějakých 300 korun,“ vypočí-

tává Honza. (Provoz kempů podpo-

ruje státní organizace Department

of Conservation Campsites. Podrob-

né informace lze najít v angličtině

na www.newzealand.com, doporu-