Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / NEDŮVĚRA V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH
míněné riziko nebude někdo vy-
kládat jako zločin. Ale kdo ví…
Setkáváte se spřípady, kdy
přijdou rodiče spostiženým
potomkem, avy prostě nemůžete
pomoci, protože ve standardech
se tento případ najít nedá?
Takhle jsme se učili. Nejprve škola,
pak stacionáře, chráněné dílny. Sna-
žíme se najít místo pro každého. Ale
například člověk s mentálním posti-
žením, který má výraznou psychiat-
rickou diagnózu, to skoro neumíme.
Rádi bychom kolem sebe měli další
poskytovatele, kam bychom takové-
ho člověka mohli doporučit. Nemá-
me. Ve velkých městech je to trochu
lepší, ale co si mají počít rodiny ně-
kde opravdu na venkově?
V každém případě by celé sociální
služby potřebovaly nový pohled spo-
lečnosti. Čeká nás obrovská výzva.
Tisíce lidí s postižením vstupují a bu-
dou vstupovat do seniorského věku.
Moderní medicína jim zkrátka ne-
daně prodloužila život. Víme, že péče
a pomoc relativně zdravým seniorům
není jednoduchá, pro naše klienty
bude mnohokrát složitější. My, rodi-
če, čím dál víc myslíme na dobu, kdy
se na nás nebudou moci spolehnout.
Čeká je dožití někde za vysokými
zdmi dříve běžných ústavů?
Na to všechno bude potřeba mno-
ho nových, kvalifikovaných lidí.
Už jste pocítili změny vodměňo-
vání lidí vsociálních službách?
Postupně se situace zlepšuje. Ale
bude-li pokračovat nízká nezaměst-
nanost, pak nevím… To už vůbec
nemluvím o naprostém nedostatku
mužů v sociálních službách. Mnoho
jim nabídnout nemůžeme. Přitom by
je vedle sebe právě lidé s postižením
moc potřebovali. Nejen kvůli fyzické
síle, ale také pro jistou vyváženost
světa, který v našich zařízeních vy-
tváříme. A vidíte, četl jste v nějakých
vládních nebo podobných prohlá-
šeních alespoň jedno slovo o tomto
nedostatku?
Co je o.p.s. Arkadie
Jedna znejvětších neziskových organizací vÚsteckém
kraji. Občanské sdružení se stejným jménem bylo
založeno už vříjnu , dnes má Arkadie přes
 zaměstnanců, ztoho devadesát se zdravotním
postižením. Dalších  pracuje vzákladní apraktické
škole. Kromě vzdělávání poskytují isociální služby
aporadenství, sociálně-terapeutické dílny, denní
stacionáře, chráněné bydlení nebo odlehčovací služby.
„Posláním společnosti Arkadie je podpora důstojného
plnohodnotného života dětí adospělých se zdravotním
znevýhodněním vjejich přirozeném prostředí ve
spolupráci srodinou na území Ústeckého kraje.
Více na www.arkadie.cz
Důvěra se
obnovuje pomalu
Nevládní a neziskové organizace
jsou základem občanské
společnosti a jsou přísně sledovány
veřejností. Mnozí si totiž nedovedou
představit, že by jejich bližní dělali
něco dobrého zadarmo.
Zjednodušeně: když se po
napoleonských válkách ve
střední Evropě měnily hranice
království a knížectví a z měst se
stala střediska výroby, měšťané
či občané se začali intenzivněji
organizovat do občanských
spolků, které zastupovaly jejich
skupinové zájmy. Tyto spolky
byly základem jak vzájemné
pomoci, tak dalšího podnikání, ale
i národního či vlasteneckého hnutí.
Byly neziskové, protože iniciativní
občané se finančními příspěvky
skládali na jejich činnost.
Žádný totalitní režim nemá rád
občany příliš samostatné. Iniciativní
občané se mohou zorganizovat,
a nejsou proto pod kontrolou.
Tak je pochopitelné, že všechna
občanská sdružení, dnešními slovy
nevládní a neziskové spolky, byly
v Československu zrušeny jak za
Hitlera, tak za komunistů. A všechny
spadaly pod tzv. Národní frontu.
Po převratu v roce 1989 došlo
k dalším politickým změnám, včetně
obnovení neziskových, nestátních
neboli občanských iniciativ. Ty
velmi často přejímají úkoly, které by
bez jejich pomoci musel zařizovat
stát. Proto na ně stát také přispívá
– kdyby určitou pomoc platil stát,
musel by ji poskytovat ze zákona
všem a bylo by to dražší.
Důvěra se ale těžko obnovuje,
proto stát někdy až příliš kontroluje
každou korunu, kterou dává na
tzv. třetí, tedy nevládní sektor.
Otravuje to někdy, ale je to nakonec
pochopitelné.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
Kam by se
vešla všechna
administrativa,
kdyby se šanony
naskládaly na
jedno místo?
Můžeš