Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

KULTURA
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
Bydlí za zdí zelené zahrady, na do-
hled od hlavního města. Její osob-
ní strážci, dva výmarští ohaři, jsou
u dveří bleskurychle. Drobná blon-
dýnka mi sama přichází otevřít
pomalu, o berlích. Procházíme ko-
lem elektrické čtyřkolky, se kterou
Hanka vyjíždí pořádně vyvenčit
psy.
Mluvíme spolu, jako bychom se
znaly mnohem déle než jen pár
minut. Hana přímočaře formulu-
je a ráda se směje. A kdyby nebyl
znát problém s pohybem, o závažné
nemoci, která se záludně projevi-
la v jejích dvaceti osmi letech, bych
neměla vůbec zdání. Naštěstí nemoc
nenapadá nic, co odpovídá za její
myšlenky…
ZE VŠEHO NAPÍŠU POVÍDKU
Haniny knížky, jak sama s nadhle-
dem konstatuje, vycházejí v téměř
„spartakiádních“ odstupech. Své
povídky plné vztahových záležitos-
tí formuluje v jednoduchých, pros-
tých větách. „Já vlastně pořád píšu
o sobě,“ přiznává, „ale v mých povíd-
kách je to taková rozmělněná sku-
tečnost. Často se objevují postavy
ze světů, kde pobývám. A v knížce,
která vyšla koncem minulého roku,
Bůh je miky mauz, se všechno točí
kolem jedné mé postavy – ta přešla
z předešlého souboru, Adam a Ema.
Všechno je jinak…
Hanu Pachtovou označili recenzenti po objevení
její prvotiny za jasný talent. Adruhý povídkový soubor
jen potvrdil všechna očekávání. Pár dní před křtem
třetí knížky jsme si sHanou Pachtovou povídaly.
Otvorbě, oživotě, otom, proč je už pár let všechno „jinak“.
Její příběh pokračuje, všechno, co
jsem o ní chtěla říct, se mi do minulé
knížky nevešlo.“
Připouští, že z recenzí na svou prv-
ní knížku byla nadšená. Tady se však
její tvorba nezastavila. Říká, že mívá
hodně námětů. „Do zimní zahrady
si beru s sebou malý papír a tužku.
Když mám papírek plný poznámek,
rozvažuju, jestli vstanu a půjdu si pro
větší. Když dobojuju, vydám se pro
volný arch. A nakonec všechno vrh-
nu do počítače. Ať dělám, co dělám,
ze všeho napíšu povídku.“
Můžete udělat povídku ze svého
života, ptám se. Ale s dobrým kon-
cem, prosím.
Hanka přitaká...
Hana při křtu
své nové knihy
na sklonku
loňského roku
v pražské Galerii
Vltavín
25
Můžeš