Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

29

můžeš / číslo 1 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

ba naopak. Noc je tu prostě slavnost sama

osobě acentrem toho všeho je oblast kolem

náměstí Puerta del Sol aPlaza Mayor.

Hromadná doprava

Pokud se vám nechce utrácet za taxi,

ahlavně pokud chcete poznat město trochu

osobněji, jezděte hromadnou dopravou.

Ikdyž za ni platí ivozíčkář plné jízdné (10

jízd za 7,9 €). Autobusy jsou prakticky bez

výjimky nízkopodlažní. Smetrem je to po-

někud horší. Přístupné jsou tak dvě třetiny

stanic na dvanácti linkách. Vcentru je podíl

zhruba poloviční. Podobně jako vPraze

musíte tedy bedlivě zkoumat, kde je výtah.

Setkali jsme se ispodobným modelem

přestupování jako na Vyšehradě, kdy musíte

přejet stanici, abyste se na té následující

dostali do protisměrného vlaku. Když si ale

na internetu nebo přímo vmetru pořídíte

plánek svyznačením výtahů, během pár

jízd se do systému vpravíte. Matoucí je, že

ina bariérových stanicích uvidíte vyznačená

místa pro zaparkování vozíčkáře na nástu-

pišti. To se navíc někdy trochu svažuje do

kolejiště, takže je nutné se opravdu zabrzdit.

Nejmodernější soupravy metra mají plo-

šinku kpřeklenutí mezery udveří avyhraze-

né místo ispásem pro vozíčkáře. Do starších

modelů je naopak nastupování kvůli schůdku

problematičtější než unás. Stalo se však, že

řidič viděl mé potíže avyběhl mi pomoci.

Personál metra nám také vždy ochotně po-

radil. Aže příležitostí bylo dost! Jednou nám

zneznámých důvodů vnoci uzavřeli část

pasáže, kde byl výstup svýtahem. Podruhé

dozorčí vysílačkou zorganizovala několik

zaměstnanců na dvou stanicích, aby si nás

předávali, protože podle jejích anglických

slov „mají nemožně složitý systém, za což se

omlouvá“. To bylo právě vpřípadě přejíždění

stanice, abychom se dostali na druhou stranu

svýtahem. Pravda, nejednou jsme úplně ne-

věděli, do kterého výtahu nastoupit, protože

nástupiště jsou zde prakticky vždy skolejemi

uprostřed ačasto musíte mezi výtahy přestu-

povat vrůzných pasážích.

Ale říká-li se, že právě vmetru či autobu-

su poznáte povahu národa, Španělé prošli

na výbornou. Ochotně pomohou aklidně

začnou družně organizovat celý vagon, aby

se kvůli vašemu nastoupení dav přesku-

pil. Amilují děti. Nad naším kočárkem se

ne ustále někdo culil ažvatlal „Qué pasa,

niño?“, což se dá volně přeložit jako „No

copak je, děťátko?“. Rozněžňovali se přitom

často imuži. Je vidět, že rodina aděti jsou

pro Španěly opravdovou hodnotou.

Cestou pro pěší

Pěší procházky ulicemi jsou bezproblémové.

Chodníky mají skoro vždy kvalitní povrch

anájezdy. Pro nevidomé zde existují vodicí

linie izvuková signalizace upřechodů pro

chodce. Terén je trochu kopcovitý. Většinou

jde spíš otáhlá stoupání, která se dají sme-

chanickým vozíkem zvládnout, ale unaví.

Tak jako třeba při cestě od nádraží Atocha do

parku Retiro. Námaha však stojí za to. Roz-

lehlý park je oblíbeným místem Madriďanů.

Milenci na lodičkách plují kolem jezdeckého

pomníku Alfonse XII., turisté obdivují Palacio

de Cristal apapoušci se překřikují vkoru-

nách stromů svrabčáky. Taky tu uvidíte snad

jediný pomník věnovaný padlému andělovi

Luciferovi. Jen si coby vozíčkář musíte dát

pozor, který vchod do parku zvolíte. Zmapy

nevyčtete, že uněkterých jsou schody. To si

pak neplánovaně užijete stoupání ještě oně-

kolik desítek metrů dál.

Umění, jídlo afotbal

Svaly si odpočinou vnedalekém Muzeu Pra-

do. Ale jak už to uvěhlasných galerií bývá,

nevíte kam dřív. Komu něco říkají jména

jako Velázquez, Goya, El Greco, Bosch či

Rembrandt, bude nadšen. Nestačí? Pře-

jděte do nedalekého Centro de Arte Reina

Sofia. Tam jsou vystavena díla od Picassa či

Dalího. Hitem číslo jedna je obraz Guernica.

Bezbariérovost obou galerií je samozřejmá,

ale liší se vcenové politice. VPradu vozíčkář

zaplatí 14 €, vReina Sofii nic.

Aaž vás znaví iumění, sedněte si vně-

které zčetných pouličních kaváren adejte si

něco dobrého. Madridská kuchyně razí ideu,

že vjednoduchosti je síla, což jí ale neubírá

na chuti. Určitě se zakousněte do místní

šunky, která se včetných specializovaných

obchodech odřezává zvelkých kýt. Můžete

přitom smístními koukat na fotbal vtelevi-

zi, která je vtu chvíli důležitější než všechno

ostatní kolem. 

KOSTEL SAN JERÓNIMO EL REAL sousedí s Muzeem Prado. Do světoznámé galerie

míří tisíce návštěvníků za výtvarným uměním slavných tvůrců.

FRANCISCO GOYA byl slavný španělský malíř,

takže si v Madridu vysloužil i sochu.

POULIČNÍ HERCI předvádějí oživlé sochy

a turisté jim platí za společné fotky.