Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

můžeš / číslo 1 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Cesta kplošině afinancím na ni byla

vtomto případě složitější. Ministerstvo

školství nejdřív řeklo ne, jedna zoslovených

nadací paní Zikmundové vzkázala, že na-

dace tu nejsou od toho, aby suplovaly stát.

Pak ale jako první dalo peníze opět Konto

BARIÉRY, další pomoc přislíbilo město

Jablonec, akdyž Zikmundovi oznámili na

ministerstvu, že už mají značnou část peněz

kdispozici, úředníci přislíbili zbytek.

„Byly prázdniny, ipro firmu, která stavěla

už tu první plošinu, to byl šibeniční termín.

Prvních čtrnáct dní vzáří jsme vyřešili scho-

dolezem, ale jak Kláře, tak mně ahlavně

pedagogům se hrůzou ježily chlupy, když

viděli, že by se Klára mohla ze schodů zřítit.

Dokonce doporučovali, ať raději ty dva

týdny ještě do školy nechodí, ale nakonec si

všichni zvykli,“ popisuje Bohuslava Zikmun-

dová první středoškolské zážitky.

Klára ktomu poznamenává, že po ní se

díky plošině otevřely dveře gymnázia idal-

ším studentům na vozíčcích. „Mamince pak

jiní rodiče říkali, že by neměli tolik odvahy

asíly absolvovat všechna ta jednání, běhání

po úřadech, žadonění openíze. Že nebýt

toho, že gymnázium už plošinu mělo, jejich

děti by nejspíš do běžné školy nechodily.“

Na Vánoce přišla ponorková nemoc

Vysokoškolské začátky vPraze, kde Kláru

přijali na češtinu aliteraturu na filozofickou

fakultu, také nebyly snadné. První apak

ičástečně druhý semestr absolvovala Klára

téměř nepřetržitě smaminkou, která jí pomá-

hala se zápisky zpřednášek, spřesuny mezi

budovami fakulty vcentru města. Systém

asistentů ještě neexistoval, až později si paní

Zikmundová našla vPraze práci ufirmy

Meyra amohla tak financovat ipomoc asis-

tentek, které sehnala. „Sice to stálo víc, než

jsem si měsíčně vpráci vydělala, ale dodnes

to považuji za nejlepší investici.“ Jak se ona

iKlára shodují, po několika měsících, které

spolu vPraze trávily od rána do večera, se už

na sebe na Vánoce nemohly ani podívat.

„To, že jsem měla najednou asistenci,

nám dalo svobodu, mohly jsme si od sebe

odpočinout,“ potvrzuje Klára. Později, kdy

už se síť asistenčních služeb rozvinula, si

Klára sama přes internet atelefon zajišťo-

vala pomoc. Někdy ji jeden asistent dovezl

zbytu do školy, tam jí mezi přednáškami

spřesuny pomáhal jiný, domů se vracela

zase sdalším.

Maminka připomíná, že když začala

Klára využívat specializovaných asistenč-

ních služeb, setkaly se obě isodvrácenou

stranou mince. Paní Zikmundová říká, že

Klára posloužila zprostředkovatelům jako

„dojná kráva“. Ukázalo se, že vedle plateb,

které jim dávala ona sama na ruku, inkaso-

vala organizace peníze iod fakulty aještě

žádala ovelké částky úřady vJablonci.

Velkou pomoc pro rodinu představovalo

naopak stipendium Konta BARIÉRY, které

Klára dostávala po část svých vysokoškol-

ských studií.

Studium spauzami, ale vítězné

Studium se Kláře protáhlo zpěti na deset

let, nejen proto, že si kčeštině aliteratuře

přibrala ještě obecnou lingvistiku afonetiku.

„Bývala jsem nemocná, když přišel zápal plic,

zameškala jsem iněkolik měsíců. Onemoc-

nění má také za vinu, že píšu pomaleji, jsem

irychleji unavená, neudržím hlavu, nezved-

nu ruce.“ Naštěstí si studium zorganizovala

tak, aby mohla informace kromě přednášek

shánět ipo knihovnách asamostudiem.

Ipřes velké problémy aprogresivní charak-

ter onemocnění pracovala už během studia

Klára pro jedno východočeské nakladatelství.

„Hodně pomohlo, že má maminka vstřícné

kolegy vpráci, respektují, že má na starosti

imě, amohla si pracovní dobu upravit, aby mi

vpřípadě potřeby pomáhala,“ oceňuje Klára

Zikmundová matčinu obětavost.



MAMINKA BOHUSLAVA

fungovala řadu let nejen

jako rodič, ale taky jako

asistentka. Trvalo roky, než

se dokázala opět smát.

Složité bylo už jen

hledání základní školy.

Zikmundovi měli papír

od psychologů, že

Klára zvládne učení se

zdravými dětmi. Všude

to pochválili, ale vždy

dodali, že lepší by to

bylo určitě tam atam.