Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
■ Vdobě, kdy už rekapituluje, objevuje počítačovou grafiku.
■ Guru jeho generace: Vladimír Boudník.
■ Obdivuje písmové struktury, které nesouvisí sdobou.
23
můžeš / číslo 1 - 2014
sohledem na minulost, velká monumentál-
ní díla, možná ještě krajiny, portréty. Ale
vaše jemná apřesná grafika…
Máte na mysli pochopitelně minulá léta.
Koncem 50. let jsme se jako studenti
orientovali na abstraktní umění. Byl to
evropský trend. Sháněli jsme informace;
sám jsem se snažil nacházet různé prameny.
Zahraniční výtvarná literatura se knám
vůbec nedovážela. Takže jsem sháněl
informace apublikace otomto oboru
vsousedním Polsku. Vroce 1957 jsem začal
studovat na Vysoké škole výtvarných umění
vBratislavě. Získával jsem kontakty na
vrstevníky zPrahy. Za všechny bych jmenoval
Čestmíra Janouška, Zbyška Siona, Antonína
Málka, Antonína Tomalíka, Aleše Veselého,
Karla Nepraše ařadu dalších. Fascinovali mě
istarší kolegové, zejména Boudník, Medek,
Valenta, Piesen, Istler adalší. Poznal jsem
mnohé znich osobně, ale Vladimír Boudník
mi byl zvláště blízký. Byl vto té době jakýsi
guru ahybatel abstrakce.
Boudník tvořil aktivní grafiku, která
byla jakousi českou obdobou americké
action painting. Sním jsem se poznal
už na počátku 60. let. Seznámil mě
sbásníkem Jiřím Kolářem, který vlastnil
téměř kompletní Boudníkovo grafické dílo.
Pocházím zTřince avOstravě jsem nežil
nepřetržitě. Od roku 1957 jsem studoval
asedm let žil vBratislavě, pak několik let
střídavě vOstravě aOlomouci, od roku
1974 pak deset let vPraze.
To mělo možná vliv na to, že jsem
sostravskou výtvarnou scénou příliš
nesplynul. Neměl jsem pevné stanoviště.
Mé zájmy byly širšího záběru, nebyl jsem
orientovaný výhradně na region. Ve druhé
polovině šedesátých let se situace částečně
uvolňovala, ato bylo příčinou, že za
určitých podmínek se dalo vycestovat do
Německa, Francie, Itálie, Rakouska ijinam.
Konto BARIÉRY
připravuje
. aukční salon výtvarníků.
Aukce proběhne v prosinci 
vpražském Karolinu avýtěžek
pů jde napodporu vzdělávání studentů
se zdravotním postižením.
Katalog starších uměleckých děl, která
lze ještě koupit, nawww.kontobariery.cz
Vurčité životní etapě jste měl pracovně
hluché období kvůli tomu, že jste podepsal
Chartu 77.
Po okupaci Československa 1968 vojsky
Varšavské smlouvy nastoupila tak zvaná
normalizace ado čela ČSSR nastoupil
prezident „zapomnění“ Gustav Husák. Byl
jsem vyloučen ze Svazu českých výtvarných
umělců aztratil jsem imožnost aktivně
vystavovat. Nebyla možnost vystavovat
vzahraničí, protože povolení dávalo
Artcentrum, ato se mnou asřadou dalších
nepohodlných umělců ukončilo spolupráci.
Byl jsem jen registrován uFondu výtvarných
umělců bez jakýchkoliv práv. To mělo
jedinou výhodu: mohl jsem být na volné
noze bez zaměstnání. Charta 77 přišla až
mnohem později.
Byla ta doba pro vás vněčem inspirativní?
Vroce 1968 jsem vytvořil cyklus Lekce
velkého A, který byl reakcí na 21. srpen
1968. Sjistou nadsázkou ase stupněm
sarkastického humoru byla tato otřesná
situace komentována monotypy, které byly
vytvořeny jako protest proti vstupu vojsk
do Československa. Některé tyto práce
byly publikovány vmnoha časopisech
unás ivzahraničí. Vminulých dnech jsem
se vrátil zLyonu, kde je celý tento cyklus
spolu sdalšími pracemi vystaven vMusée
de l’Imprimerie avzbudil velký zájem. Jen
unás se mi to zatím nedaří. Později jsem
vytvářel ruční papír: rozemleté informace
jako parafrázi na román George Orwella 1984
adalší práce, které tematicky souvisely se
situací těchto let. Vytvořil jsem řadu grotesek,
které reagovaly na stav společnosti unás.
Včem je inspirativní dnešek?
Dnešní doba není pro mě příliš inspirativní.
Také můj program se vposledních letech
změnil. Respektuji více stavbu obrazu
ageometrické akonkrétní principy
vumění. Pracuji se znakem apísmem
jako sinspirativním výtvarným prvkem
apracuji rovněž sjednoduchými písmovými
monostrukturami, které nesouvisí
skonkrétním obsahem adobou. Zajímají mě
především konkrétní principy umění.
Co vás svedlo dohromady sKontem
BARIÉRY?
To se propojilo již dříve právě přes Chartu
77. Společně sdcerou Berenikou jsme začali
svými pracemi Konto BARIÉRY podporovat.
Každý znás se může nečekaně dostat do
situace, kdy bude potřebovat pomoc. Zatím
jsme na tom lépe než lidé shandicapem,
jsme schopni se osebe postarat, takže je
dobré anezbytné podat pomocnou ruku
těm, kteří naši pomoc potřebují.
Delší verze rozhovoru na www.muzes.cz
EDUARD OVČÁČEK:
Úsměvy, serigrafie,
1998
Eduard Ovčáček
Český vizuální básník, grafik, sochař, malíř,
fotograf, kurátor avysokoškolský pedagog
(od roku  do roku  řádně přednášel
na Fakultě umění Ostravské univerzity).
Narodil se . března  vTřinci.
Vletech  až  vystudoval Vysokou
školu výtvarných umění vBratislavě,
absolvoval stáž na pražské Vysoké škole
uměleckoprůmyslové.
Ve druhé polovině šedesátých let vyučoval
grafické techniky na Palackého univerzitě
vOlomouci. Vroce  byl jedním
ziniciátorů založení Klubu konkrétistů, vroce
 jej pomohl obnovit.
Je signatářem Charty . Vsoučasnosti je
členem SČGU Hollar aUmělecké besedy
vPraze.
info
Řešil jsem vývěsní štíty
obchodů, proto jsem
skončil vundergroundu.
Můžeš