Strana 10
10
můžeš / číslo 1 - 2014
TÉMA: Nový občanský zákoník
Tam si sice strany také mohou dohod-
nout něco jiného, než stanoví zákon, ale
taková dohoda nikdy nesmí zhoršit postave-
ní spotřebitele nebo nájemce bytu, které mu
garantuje zákon.
Zastavme se nyní uproblému zvlášť
důležitého pro některé naše čtenáře.
Nový občanský zákoník přichází súplně
novým pojetím svéprávnosti, sjiným
pohledem na způsobilost kprávním
úkonům.
Jde ovelmi důležitáustanovení občanského
zákoníku včetně těch přechodných. Aještě
nás čeká jeden důležitý zákon – oopatrov-
nictví. Nevím přesně, jaké bude jeho finální
znění, ale už se rýsuje např. objektivní
potřeba značného množství opatrovníků.
Anejspíš bude zavedena i funkce profesio-
nálního opatrovníka.
Ale zpět ke svéprávnosti. Dosud byla bo-
hužel běžná praxe, že každá tzv. abnormál-
nost vchování anebo schopnostech člověka
mohla vést apříliš často vedla ke zbavení
svéprávnosti. Starý sovětský model. Víte,
není to jen problém zákona, ale především
Adoptujte si
svého poslance...
... byl název mailu, který mi přišel.
Upřímně jsem se vyděsila. Adopci mám
spojenou sadopcí dítěte asprojektem
finanční podpory studia dětí vUgandě,
Indii adalších zemích. Že by naši politici
měli málo peněz?
Mail mi poslala kamarádka. Jedná se
okřesťanskou aktivitu, kdy si každý
„adoptuje“ jednoho konkrétního politika
amodlí se za něj. Ale co mají dělat ti,
kteří se nemodlí? Každý znás jistě zažil,
že si něco velmi přál, hodně na to myslel.
Ačasto se podařilo to zrealizovat. Potom
dávali vTV pořad oatentátu na J. F.
Kennedyho iscitací jeho slov: „Neptej se,
co země může udělat pro tebe, ale co ty
můžeš udělat pro svoji zemi.“ Myšlenka se
mi opakovaně vracela, až se vše propojilo.
Nemohu jen nadávat, jak je všechno
špatné, že jsou politici úplatní, veřejně
lžou, že se krade ve velkém… však to
znáte. Co mohu udělat konkrétně já jako
jedinec, aby bylo unás lépe? Ano, mohu si
vybrat jednoho „svého“ politika, modlit se
za něj, myslet na něj, aby udělal správná
rozhodnutí, na internetu si někdy zjistit,
jak pracuje ačím se vparlamentu zabý-
vá. Mohu mu poslat imail, když se mi
některá jeho aktivita líbí, apochválit ho.
Nebo naopak sním písemně nesouhlasit
anapsat mu proč. Amně to nezabere
mnoho času. Když víme, že někdo jiný
sleduje naši práci, že nejsme anonymní,
tak se většinou všichni snažíme pracovat
lépe. To je cesta, po které nějakou formou
může jít úplně každý znás.
Když si představím, že ze zhruba
10,5 milionu obyvatel naší země je více
než polovina dospělých aposlanců je jen
200, tak to už je pořádná síla myšlenek
na jednoho poslance!
Chci, aby vnaší zemi bylo lépe, aby bylo
bezpečno, aby na sebe lidé nezahlíželi,
abychom si neničili přírodu, abychom si
všímali, co se děje okolo nás, aby nevládla
blbá nálada askepse. Ikdyž jsem slabá
žena, mám možnost něco udělat amít dob-
rý pocit, že jsem alespoň drobným malým
kamínkem přispěla do této stavby. Každá
stavba má svůj základní kámen, každá ces-
ta začíná prvním krokem či otočením kola.
Cesta je dlouhá ane vždy víme dopředu,
kam přesně nás zavede. Ale je třeba začít,
protože bez prvního kroku či záběru obručí
žádná cesta není. Jdu do toho.
Aco vy? Už máte adoptovaného svého
poslance?
Autorka je lékařka,
členka rady Konta BARIÉRY.
SLOUPEK
Lii Vašíčkové
schopností areálných možností konkrétního
soudce. Zatím se to také soustřeďovalo pře-
devším na majetkové otázky, což je hluboký
omyl. Soukromí člověka přece nezahrnuje
jen majetek ajeho nabytí či pozbytí. Skonči-
la doba, kdy šlo prostě onezpůsobilost nad
dva tisíce nebo nad dvě stovky.
Soudce bude mít před sebou těžký úkol:
především nebude moci nikoho zcela zbavit
svéprávnosti, bude moci svéprávnost jen
omezit, avkaždém případě bude muset
bedlivě zvažovat, vjakém rozsahu své-
právnost dotyčného člověka omezí. Zda
mu třeba také odejme právo dávat souhlas
kosvojení jeho dítěte. Protože toto právo
je vzásadě nezcizitelné avyplývá ze zcela
biologického vztahu. Navíc osvéprávnosti
bude soudce rozhodovat každé tři roky
znovu, vždycky znovu posoudí zdravotní
stav člověka. Takže také bude třeba nepro-
dleně rozhodnout ovšech, kteří dosud byli
zbaveni svéprávnosti, arozhodnout, vjakém
rozsahu bude jejich svéprávnost nadále
omezena.
Je dost soudců, kteří to budou umět?
To si netroufám posoudit, ale věřím, že ti,
kdo to ještě neumějí, se to postupem doby
naučí. Jsme zřejmě na prahu obtížného
období. Zákon nově například stanoví, že
soudce smí rozhodnout až poté, co shlédne
dotyčnou osobu. To znamená vydat se osob-
ně do léčebny nebo jiného zařízení, stím
člověkem mluvit – tedy pokud to stav dotyč-
ného dovoluje – audělat si svůj obraz. Stát
bude muset najít dost soudců právě stouto
specializací. To není anebude jednoduché.
Kté svéprávnosti ještě konkrétněji:
běžné každodenní úkony – jako obyčejný
nákup, návštěva restaurace, kulturního
zařízení apod. – nemohou být omezeny.
To je novinka, kterou vycházíme vstříc
ievropským předpisům. Další – žádnému
člověku nesmím vzít věc jeho osobní obliby.
Už ztoho vidíte, že napříště není možné
někoho zbavit svéprávnosti úplně.
Přiřadila byste právě tyto změny kno-
vému prostoru svobody člověka, okteré
jste už mluvila?
Ano, aprávě to je cílem nového zákoníku.
Proto by ijeho odpůrci měli co nejdříve
pochopit, že rozšíření svobody člověka není
nic jen pomyslného, nepraktického nebo
symbolického. Vtomto případě zkrátka stát
plní zásadní věc – slouží nejdůležitějším
zájmům člověka. Bylo by skvělé, kdyby to
platilo ive všech ostatních zákonech.
MICHAELA HENDRYCHOVÁ zná právo
i velmi prakticky – dosud působí jako advokátka.
Běžné každodenní úkony – jako obyčejný
nákup, návštěva restaurace, kulturního
zařízení apod. – nemohou být omezeny.
To je novinka, kterou vycházíme vstříc
ievropským předpisům.