Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

anglicky, zajímalo mě, proč na pouť

vyrazili. Někdo nevěděl, co s časem,

někdo se vyrovnával s těžkou mi-

nulostí, další si chtěli vyčistit hlavu…

Tahle cesta prostě dokáže odpovědět

každému na všechny otázky.“

Přitom přiznává, že se seznamoval

hlavně s poutnicemi. S viditelným

potěšením vyprávěl o mladé Italce

Melanii, která se po jejich seznáme-

ní neváhala vrátit 30 km, aby Honzu

znovu viděla. A později urazila do-

konce 50 kilometrů až do Santia-

ga, aby mu popřála k narozeninám.

„Jsme stále v kontaktu, pozvala mě

k sobě domů, chce také přijet na pre-

miéru našeho dokumentu, tak uvidí-

me, jestli se znovu setkáme,“ usmívá

se mladý cestovatel.

Společné putování však mnohdy

není jen idylka. Během vyprávění

Honza nepopírá, že 29 dní je velký

prostor pro projevy ponorkové ne-

moci. „Poslední dva týdny už jsem

byl chvílemi dost protivný. Vadilo mi,

když po mně někdo něco chtěl, tak

jsem raději víc vyhledával samotu

nebo společnost jiných lidí. Bylo to

asi dané i mojí únavou. Nebyl jsem

zvyklý na takovou zátěž,“ říká.

Nepřímo tak odpovídá na otázku

případných skeptiků, jestli taková

výprava není výkonem spíš chodící-

ho doprovodu než samotného vozíč-

káře, který se „jen“ veze… „Všichni,

kteří se mnou do Santiaga putovali,

byli fantastičtí. Ochotně mi se vším

pomáhali, a i když si v nějakých vy-

pjatých chvílích mohli myslet, že se

dřou, a já jsem ještě protivný, neda-

li to nikdy najevo. Bez pomoci bych

takovou cestu nikdy nezvládl,“ vyse-

kává Honza vděčnou poklonu svým

souputníkům. Obdiv si jistě zaslouží

i jeho devítiletý syn Jenda, který ušel

s ostatními prakticky celou trasu.

Snad jen dvakrát kus urazil v dopro-

vodném autě.

CESTA JAKO CÍL

Je 8. června. Po bezmála měsíci do-

razili účastníci putování k cíli, před

katedrálu sv. Jakuba, patrona všech

poutníků. Honza Dušek mohl podě-

kovat Bohu, ve kterého věří, i svým

přátelům, že to dokázal. A aby toho

nebylo málo, ještě si přidal bonus

v podobě 90 kilometrů navíc, na

„konec světa“ do Fisterry, i když to

už bylo autem. Z jeho vyprávění se

zdá, že pouť do Santiaga bezezbytku

naplňuje ono stokrát otřepané – ces-

ta je důležitější než cíl.

A co dál? Příběh o putování vozíč-

káře s roztroušenou sklerózou do

Santiaga bude sám o sobě na cestě.

Honza s Petrem Hirschem plánují

besedy a projekce dokumentárního

filmu. A pokud jde o plány na dal-

ší výpravu, má Honza spoustu vizí.

Chtěl by vyrazit po stopách sv. Patri-

ka nebo na Aljašku. Pokud mu vydrží

jeho odhodlání, jistě to dokáže.



Svatojakubská cesta

Svatojakubská cesta (španělsky

Camino de Santiago) je název

historické sítě dvanáctipoutníchcest,

které vedou ke hrobusvatého Jakuba

StaršíhovkatedrálevSantiagu de

CompostelavešpanělskéGalicii.

Trasy jsou značené moderním

turistickým značením aprocházejí

většinou historickými poutními směry.

Každoročně ji absolvují statisíce

poutníků zcelého světa.

Abyste naplnili podmínky vykonání

pouti, musíte urazit pěšky alespoň

 km. Na tomto úseku se nachází

nejvíc možností bezbariérového

ubytování zcelé trasy.

Zdroj: Wikipedia

Internetové odkazy

Informace oprojektu najdete na

www.caminonakoleckach.cz.

Trailer kdokumentárnímu filmu je

kvidění na www.facebook.com/

jan.dusek..

Obecné informace ocestě

do Santiaga např. na santiagoweb.

sweb.cz/info/index.html.

Zastávka na

občerstvení

za dobrovolný

příspěvek před

městečkem

Villafranca

Táta se synem na „konci světa“ uAtlantského oceánu