Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

ŽIVOT

Camino

na kolečkách

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: TOMÁŠ LÉNÁRD,

PETR HIRSCH,

TOMÁŠ BRABEC

Dne 10. května 2017 putování začíná.

Část účastníků se do Španělska pře-

sunula letecky, část autem, které pak

během cesty zajišťovalo doprovod.

Honza si s sebou vzal mechanický

i elektrický vozík, které podle chu-

ti a potřeby střídal. „Když to šlo, rád

jsem jezdil sám s električákem na-

před před ostatními. Někdy ale byl

terén natolik náročný, že bylo nutné,

aby mě tahali na mechaničáku i za

pomoci lan. Zasvé vzalo dokonce

přídavné páté kolečko. To pak přišla

na řadu improvizovaná oprava za

pomoci lepicí pásky,“ popisuje Honza

nesnáze během cesty. Ta připravila

krásné okamžiky stejně jako lijá-

ky, bahno, tropická vedra, skalnaté

úseky i překročení nejvyššího bodu

Cruz de Ferro ve výšce 1500 m

n. m. Každý den se vycházelo tak

okolo 9. hodiny a během následují-

cích osmi hodin výprava urazila až

pětadvacet kilometrů. To vše mohli

zájemci sledovat na internetu díky

on-line kameře na Honzově vozíku…

Letos na jaře

absolvoval vozíčkář

Honza Dušek (36)

Cestu svatého Jakuba

neboli Camino de

Santiago.

V doprovodu skupiny

přátel, dobrovolníků

a svého syna Jendy (9)

překonal věřící muž

sroztroušenou

sklerózou za měsíc

630 kilometrů poutě

náročným terénem.

Tak dlouhý úsek

proslulé cesty na

severu Španělska

absolvoval

pravděpodobně jako

první nechodící Čech.

ŽIVOTEM NAHORU IDOLŮ

Prvním metrům cesty předcházely

měsíce příprav a roky Honzova ži-

votního příběhu. Před patnácti lety si

všiml, že se mu zamlžuje jedno oko.

Prohlášení lékařky, že by se mohlo

jednat o roztroušenou sklerózu nebo

boreliózu, bagatelizoval. O rok poz-

ději se oženil. Už měsíc po svatbě

však důkladné nemocniční vyšetře-

ní ukázalo, že na očním měli pravdu.

Dokonce s oběma diagnózami.

Život se měl záhy výrazně změnit.

Na jedné straně se mu narodily tři

děti, ovšem na straně druhé se Hon-

zův stav postupně zhoršoval. Přišel

o zajímavou práci v oblasti chemie,

která ho už od gymnázia velmi ba-

vila. Před pěti lety usedl na vozík,

dokonce mu částečně vypověděly

službu ruce, takže má problémy i se

psaním. A jako by toho nebylo dost,

prošel si také rozvodem. Dnes bydlí

sám v domě s pečovatelskou služ-

bou ve Dvoře Králové. Nechybí mu

však odhodlání se s osudem poprat.