Strana 12
REFLEKTOR / TRIBUNA
Když zemřel Václav Havel, hodně lidí
mluvilo o konci jedné éry. A úroveň poli-
tické scény k takovým úvahám přímo
vybízí. Nebudu analyzovat věci veřejné
v této zemi. Přesto si neodpustím ko-
mentář k dojmu, který ve mně vyvolala
nedávná návštěva Pražského hradu.
Sága Pán prstenů začíná slovy: „Svět
se změnil…“ Já to pocítil při návštěvě
sídla českých králů a prezidentů. Asi ne
náhodou jsem si vzpomněl na Václava
Havla a uvolněnou atmosféru porevoluč-
ních let.
Coby učitel dějepisu vodím svoje
studenty za poznáním právě na Hrad.
Řada z nich sedí na vozíku tak jako já.
Až dosud se vždy všechno odehrávalo
bez zádrhelů. Letos poprvé přišla série
zážitků, nad kterými jsem lehce pozvedl
obočí. Možná šlo jen o shodu náhod,
ale… Vše začalo bezpečnostní prohlídkou
u vstupu. Coby skupina lidí s postižením
sice dostáváme přednost před frontou
turistů, ale stejně si říkáte, k čemu je
tohle divadlo dobré... K vytváření atmo-
sféry strachu, nebo iluze bezpečí? Pro-
hlídka byla tak formální, že bych provezl
i granát, takže jediným reálným efektem
je pocit šikany.
Pak přišel na řadu pokus o vstup do
placené části chrámu sv. Víta. Přestože
v minulosti stačilo, aby ochranka
odsunula zátaras kvůli projetí vozíků,
tentokrát dotyčný pán trval na před-
ložení bezplatné vstupenky. Následná
cesta zpět k pokladně se tak zdá být
zbytečnou obstrukcí. Snad měla nějaký
hlubší důvod.
Nevlídný dojem nevylepšila ani dlou-
hodobě nefunkční plošina do Vladislav-
ského sálu, byť nám správa Pražského
hradu vstřícně vysvětlila opodstatněné
důvody týkající se složitosti opravy i vý-
běrového řízení.
Závěrečná touha vidět výměnu
Hradní stráže nám přinesla poslední
hořkou pilulku. Opět srovnání s minu-
lostí, kdy mě se studenty nechala stráž
zaujmout místa, odkud bylo vše vidět.
Tentokrát nám vojáci po dotazu u ve-
litele neumožnili průchod přes volnou
plochu nádvoří, takže jsme se museli
tlačit mezi davy turistů, přes které jsme
nic neviděli. Další voják nám navíc
odmítl pomoc při snaze protlačit se na
o trochu lepší místo se slovy: „Teď už
asi těžko…“ Načež vcelku bez problémů
turisty přesouval.
Snad jsem jen útlocitný, řeknete si.
Všichni přece plnili své povinnosti.
Pravda, ale nějak se mi zastesklo po
době, která nebyla sešněrovaná pravidly.
A hlavně se teď nad vším vznášela velká
obava udělat nad jejich rámec samostat-
né rozhodnutí.
Třeba jsem ale moc velký anarchista,
jenž chce narušovat těžce vydobytý
pořádek, který mnozí po nesnesitelných
rocích volnomyšlenkářství tolik chtějí.
Něco se změnilo
RADEK MUSÍLEK
komentuje návštěvu
Pražského hradu
Právem říkáme, že se máme (materiálně)
lépe než kdykoli před tím. Statistická čísla
by však neměla zakrývat jisté odstíny
současnosti – kolem stovky tisíc našich
spoluobčanů nemá kde bydlet nebo jim
ztráta bydlení bezprostředně hrozí. Nejde
jen o „nepřizpůsobivé“, jak nazýváme
obyvatele České republiky, kteří se ne-
umějí nebo nechtějí přizpůsobit pravidlům
kapitalismu. Jde v mnoha případech také
o matky samoživitelky s malými dětmi,
opuštěné seniory, lidi vážně dlouhodobě
nemocné i postižené. Rádi by našli slušnou
střechu nad hlavou, ale jaksi to nejde…
Právě těmto lidem měl pomoci zákon
o sociálním bydlení. Připravoval se
mnoho let. Odborné týmy studovaly
zahraniční zkušenosti, zvažovaly
možnosti obcí (díky masové privatizaci
zůstalo městům a obcím disponibilních
bytů pramálo), hledal se spolehlivý
mechanismus, jak zamezit zneužívání
sociálního bydlení.
Výsledek? Nic. Právě letos návrh
zákona sněmovnou neprošel a projde-li
novým parlamentem, neví nikdo. Stala
se totiž obvyklá věc – masivní odpor
některých obcí a měst, developerů
a nejrůznějších hráčů na trhu s byty se
spojil a krásně umožnil těm poslancům
všech stran, kteří nechtějí žádnou
„havěť“ ve svých obvodech, návrh
štítivě hodit pod stůl. Nějaká lidská
práva, nějaké nové příležitosti, nějaká
humanita a solidarita, nějaké ohledy na
perspektivu dětí ze sociálně nejslabších
poměrů? Proč? Proč bychom povinně
měli mít sociální byty? Proč bychom
pomáhali těm, kteří vlastně ani volit
nechodí. Další kapitola dehumanizace
státu a pokryteckého zacpávání uší byla
napsána.
Ovšem pozor, máme před volbami do
sněmovny. Může zafoukat nový větří-
ček, mohou přijít noví, osvícení zástupci
lidu. Dejme jim šanci. Prohlédněme si
jejich volební programy a dejme hlasy
těm, kteří přicházejí s moderní, odváž-
nou a humanistickou sociální politikou.
Zvolme právě je! Ale které? Ve volebních
programech stran, které mají šanci na
parlamentní křesla, o sociálním bydlení
není ani slovo! Vyjma ČSSD, ale dokáže
ho prosadit i mezi všemi svými?
Sociální bydlení vnedohlednu
ZDENĚK JIRKŮ
komentuje zákon
o sociálním bydlení